Encyklopedie

Čapek Karel, * 9. 1. 1890, + 25. 12. 1938, český prozaik, dramatik, novinář, filmový libretista, básník a překladatel, literární, divadelní a výtvarný kritik, estetik a filozof; bratr Josefa Čapka. V letech 1925 – 33 předseda československého PEN-klubu. Od roku 1917 redaktor Národních listů, od 1921 Lidových novin. Od 1925 se přátelsky stýkal s T. G. Masarykem, jehož politické a filozofické názory zaznamenal v knihách Hovory s T. G. M., Mlčení s T. G. M., Nablízku T. G. M. V rané tvorbě vycházel z podnětů české předválečné moderny a nových evropských uměleckých směrů (Boží muka, Trapné povídky, překlady básní Francouzská poezie nové doby, drama Loupežník). Vědomí zneužití techniky a vědy v 1. světové válce proti základním hodnotám lidské existence, nedůvěra k jednoznačným filozofickým a politickým koncepcím a odmítnutí radikálních zásahů odlidštěné státní moci do řádu přírody a společnosti se projevily v jeho utopicko-fantastických dramatech (R. U. R., Věc Makropulos), v románech s prvky sci-fi (Továrna na absolutno, Krakatit) a v alegorických divadelních hrách Ze života hmyzu, Adam Stvořitel (obě s bratrem Josefem Čapkem). Skeptický relativismus, přesvědčení o mnohoznačnosti lidské pravdy a smyslu pragmatického hledání východiska v každém individuálním případě dále rozvinul v poetických prózách Hordubal, Povětroň, Obyčejný život, Život a dílo skladatele Foltýna a v románu o síle humanismu a solidarity První parta. Z cest po Evropě vytěžil několik knih cestopisných fejetonů (Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever). Vytvořil originální typ krátkých detektivních příběhů (Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy), napsal Knihu apokryfů a knižně vydal výbory fejetonů, sloupků a drobných próz z různých období žurnalistické činnosti (Zahradníkův rok, Jak se co dělá, Na břehu dnů, Místo pro Jonathana). Knihy Měl jsem psa a kočku, Kalendář, O lidech, Bajky a podpovídky aj. vydány posmrtně. Marsyas obsahuje úvahy a eseje o literatuře a umělecké tvorbě, O věcech obecných čili Zoón politikon články o politice, veřejném životě a smyslu demokracie. Pro děti napsal Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek, Dášenka čili Život štěněte. Ve 2. pol. 30. let se znovu vrátil k utopicko-fantastickému pohledu na současnost v románu Válka s Mloky, aby alegoricky ukázal na nebezpečí fašismu a ohrožení evropské demokracie. Ještě naléhavěji se hranice mezi zkázonosnou utopií a realitou zmenšila v posledních dvou dramatech Bílá nemoc a Matka. Řád T. G. Masaryka v roce 1995 in memoriam.

9.1.1908 horoskop více...

Beauvoirová [bovuárová] Simone de, * 9. 1. 1908, + 14. 4. 1986, francouzská spisovatelka; představitelka existencialismu, životní družka J.-P. Sartra. V románech se zaměřila na morální a metafyzickou problematiku (Tous les hommes sont mortels – Všichni jsou smrtelní) a na otázku intelektuální angažovanosti (Mandaríni). O postavení ženy ve společnosti pojednává esej Druhé pohlaví. Autorka několika autobiografických příběhů, např. Paměti spořádané dívky a próz, např. Zlomená žena, Velice lehká smrt, Krev těch druhých.

9.1.1913 horoskop více...

Nixon [nyksn] Richard Milhous, * 9. 1. 1913, + 23. 4. 1994, americký politik. Od roku 1946 byl činný v politice, republikán; získal pověst rozhodného bojovníka proti komunismu. V letech 1952 – 61 byl viceprezidentem. Dvakrát neúspěšně kandidoval na prezidentskou funkci (1960, 1964). V letech 1969 – 74 byl prezidentem. Ve vnitřní politice inicioval tzv. novou ekonomickou politiku, jejíž podstatou byl boj s inflací. V zahraniční politice slavil úspěchy svým „realismem“ a „pragmatismem“; spolu s H. A. Kissingerem normalizoval vztahy s komunistickou Čínou v roce 1972, podepsal smlouvu se SSSR o omezení strategických útočných zbraní (SALT 1) a ukončil vietnamskou válku v roce 1973. Navštívil Moskvu i Peking, obratnou politikou zvýšil prestiž USA. V roce 1972 se zapletl do skandálu Watergate a v roce 1974 rezignoval. V 80. letech působil jako poradce amerických prezidentů.