Encyklopedie

Mozart [mozart, mócart] Wolfgang Amadeus, * 27. 1. 1756, + 5. 12. 1791, rakouský hudební skladatel; syn Leopolda Mozarta. Jeden z nejvýznamnějších světových hudebníků, spolu s J. Haydnem dovršitel hudebního klasicismu. Od dětství činný jako klavírní virtuóz; podnikl koncertní cesty po Evropě a tři studijní cesty do Itálie. 1769 – 81 koncertní mistr arcibiskupa v Salcburku, od roku 1781 žil trvale ve Vídni. Několikrát navštívil Prahu, mj. v roce 1787, kdy se v Nosticově divadle (dnes Stavovském) uskutečnila premiéra jeho opery Don Giovanni; přítel manželů Duškových. Napsal více než 600 skladeb ze všech oborů (katalog děl sestavil L. von Köchel). Z díla: opery (La finta semplice, Bastien a Bastienka, Idomeneo, Únos ze serailu, Figarova svatba, Divadelní ředitel, Don Giovanni, Cosi fan tutte, La clemenza di Tito, Kouzelná flétna), asi 50 symfonií (mj. D dur Pařížská, D dur Haffnerova, C dur Linecká, D dur Pražská, g moll, C dur Jupiter), instrumentální koncerty – zejména klavírní (25) a houslové, divertimenta a serenády (Malá noční hudba), tvorba komorní (mj. 23 smyčcových kvartetů, kvintety, smyčcová a klavírní tria, 40 houslových sonát), klavírní skladby (19 sonát, též skladby pro klavír na 4 ruce), Rekviem, mše (Korunovační), árie (Bella mia fiamma, addio).

27.1.1775 horoskop více...

Schelling [šeling] Friedrich Wilhelm Joseph, * 27. 1. 1775, + 20. 8. 1854, německý filozof; představitel německé klasické filozofie. Po studiu teologie (spolu s G. W. F. Hegelem) se v Jeně sblížil s romantismem; zaměřen k intuitivnímu myšlení, emocionalitě a přírodě. Proti subjektivnímu idealismu J. G. Fichta koncipoval objektivní idealismus a obnovil „práva přírody“. V jeho filozofickém vývoji lze rozlišit období přírodní filozofie (naturfilozofie), transcendentálního idealismu, filozofie identity, filozofie svobody a pozitivní filozofie (tzv. filozofie zjevení). Ve své přírodní filozofii dospěl k pochopení dynamismu a stupňovitého uspořádání přírody, která směřuje k člověku a duchu. Jestliže přírodní filozofie ukazuje, jak z přírody (z objektivního) vzniká duch (subjektivní), je nutný i druhý postup – výklad objektivního (přírody) ze subjektivního (z ducha), což je obsahem transcendentální filozofie (Systém transcendentálního idealismu), v níž vykládal ducha skrze jeho tři základní „potence“: poznání, jednání a umění (které považuje za nejvyšší útvar ducha). Základní tezí jeho filozofie identity je dvoupólovost světa; jedním směrem převažuje subjektivní čili ideový svět (duch a dějiny), druhým směrem objektivní svět čili příroda. V prazákladu je však obsažena absolutní jednota objektivního a subjektivního; příroda je nevědomou činností ducha a duch je sebeuvědomováním přírody. V pozdní fázi svého vývoje se zabýval zejm. problematikou lidské svobody, avšak v souvislosti se souběžnými výzkumy mytologie a náboženství (Filozofie a náboženství) začala jeho dílo prostupovat mystika a iracionalismus. Hegelovskou i svou vlastní racionalistickou filozofii označil za negativní; za prazáklad světa začal považovat temnou iracionální vůli. Jeho nová, pozitivní filozofie vycházela z historického faktu zjevení Boha v dějinách. – Vývojová rozmanitost Schellingových názorů ovlivnila mnohé myslitele; rané myšlenky převzal a kriticky rozvíjel G. W. F. Hegel. V poslední fázi svého vývoje byl Schelling považován za jednoho ze zakladatelů iracionalistického myšlení 2. pol. 19. stol. (působil na A. Schopenhauera a F. Nietzscheho). Ovlivnil rovněž filozofii života, filozofickou antropologii M. Schelera i existencialismus.

27.1.1826 horoskop více...

Saltykov-Ščedrin Michail Jevgrafovič, vl. jm. Saltykov, * 27. 1. 1826, + 10. 5. 1889, ruský prozaik a publicista. Autor satirických novel a románů, v nichž vylíčil despotické provinční mravy a byrokratickou svévoli ruské společnosti 19. stol. (Obrázky z gubernie, Dějiny jednoho města, Bajky, Vybrané pohádky, česky výbor Stohlavá saň). Zpravidla užíval jinotajný, tzv. ezopský jazyk; dlouho byl pokládán za vrcholného reprezentanta ruské naturální školy v próze. Problematiku současného života zachytil v cyklu mravoličných, zejména satirických psychologických románů Golovlevovské panstvo, Páni Taškentci, Asyl Monrepos a Pošechonské staré časy. Psal i společensko-kritická dramata (Pazuchinova smrt, Stíny) a drobné satiry (Nevinné povídky, Satiry v próze).

27.1.1859 horoskop více...

Vilém II., * 27. 1. 1859, + 4. 6. 1941, pruský král a německý císař 1888 – 1918 z dynastie Hohenzollernů; syn Friedricha III. Po nástupu na trůn prosadil Bismarckův odchod a celkovou změnu zahraniční i vnitřní politiky. Zaměřil se na německou expanzi, snažil se vytvořit koloniální panství, usiloval o hegemonii v Evropě a vyrovnání se Velké Británii v námořním zbrojení. Svou politikou se podílel na vyvolání několika evropských krizí; v červenci 1914 taková krize přerostla v 1. světovou válku. Po zhroucení německého státního systému 10. 11. 1918 odešel do exilu v Nizozemí a 28. 11. zde abdikoval.

27.1.1948 horoskop více...

Baryshnikov [baryšnikov michail] Mikhail, * 27. 1. 1948, americký tanečník a choreograf ruského původu. Tanec studoval v Rize a později ve škole A. J. Vaganovové v Leningradě. V letech 1967 – 74 působil jako sólista Kirovova divadla v Leningradě. V roce 1974 emigroval do Kanady a později se usadil v USA. V letech 1974 – 78 byl sólistou, 1980 – 89 uměleckým šéfem American Ballet Theatre, 1978 – 79 tančil v New York City Ballet. Zároveň hostoval v dalších souborech (Londýn, Paříž, Hamburg, Stuttgart aj.). V roce 1990 založil skupinu White Oak Dance Project, v níž také tančil. Účinkoval ve filmech, např. Nové začátky, Bílé noci, Tanečníci, Pracovna dr. Ramineze.