Encyklopedie

Machar Josef Svatopluk, * 29. 2. 1864, + 17. 3. 1942, český básník, prozaik, fejetonista, politik a novinář. Autor Manifestu České moderny, stoupenec Masarykova realismu a exponent České strany pokrokové. Jeho neiluzívní a skeptická subjektivní lyrika z přelomu 80. a 90. let (Confiteor, Čtyři knihy sonetů) znamenala odklon české poezie od patetického stylu lumírovců. Kritizoval pokryteckou morálku měšťácké společnosti, kterou ukázal na osudech a postavení žen (epická sbírka Zde by měly kvést růže, román ve verších Magdaléna). V satirickém pamfletu Boží bojovníci a v politicky orientované sbírce Tristium Vindobona (Smutky Vídně) útočil na falešné vlastenectví a politiku mladočechů. Ve sbírce Golgata se zamýšlí nad tím, jaké zločiny jsou páchány ve jménu Krista. Po rozpadu České moderny hledal východisko z hlubokého rozčarování v historii, především v antice (cyklus Svědomí věků, Jed z Judey, V záři helénského slunce). Psal fejetony, většinou polemické, v nichž se zabýval problémy literatury, politiky i kultury (Za rána, Knihy fejetonů, Českým životem, Vídeňské profily); ostře vystupoval proti klerikalismu (Katolické povídky, Antika a křesťanství, Klerikalismus mrtev!). Autobiografické vzpomínkové prózy mají ráz celoživotních básníkových konfesí (Konfese literáta, Nemocnice, Kriminál, Třicet roků, Pět roků v kasárnách). Za 1. světové války účastník domácího odboje; 1916 vězněn. 1918 – 20 člen Revolučního národního shromáždění, 1919 – 24 generální inspektor Československé armády. V polovině 20. let přešel na protihradní politické pozice a stal se stoupencem české nacionální pravice.