Úvodní strana |
| Desmoulins [demulen] Camille, * 2. 3. 1760, + 5. 4. 1794, francouzský politik. Jeden z iniciátorů pařížského povstání, které vedlo k pádu Bastily 14. 7. 1789; v roce 1790 spoluzakladatel klubu cordelierů. V Konventu jeden z vůdců Hory, odpůrce girondistů, proti nimž vydal útočný spis. 1793 vystupoval v časopise Starý cordelier proti jakobínskému teroru, v procesu s G. J. Dantonem odsouzen k trestu smrti a popraven. |
| Smetana Bedřich, * 2. 3. 1824, + 12. 5. 1884, český skladatel; spolu s A. Dvořákem zakladatel české národní hudby. Od roku 1848 majitel hudebního ústavu v Praze, 1856 – 61 dirigent, klavírista a pedagog v Göteborgu. Od roku 1861 působil v Praze jako skladatel, dirigent, sbormistr, hudební kritik (Národní listy) a organizátor hudebního života. 1863 – 65 sbormistr Hlaholu, 1866 – 74 kapelník Prozatímního divadla v Praze. Vyvíjel činnost v Umělecké besedě. Vážné nervové onemocnění vedlo k úplnému ohluchnutí (1874). Od roku 1875 žil v Jabkenicích, zemřel v Praze. – Stoupenec radikálních demokratů, přítel F. Liszta. Využil principy Wagnerovy operní reformy, vytvořil však vlastní pojetí operního žánru. Z díla: opery (Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Dvě vdovy, Hubička, Tajemství, Čertova stěna, nedokončená Viola), symfonické básně (Richard III., Valdštýnův tábor, Hakon Jarl, cyklus Má vlast), skladby klavírní (cykly polek, Lístky do památníku, Sny, České tance) a komorní (smyčcový kvartet Z mého života, dua pro housle a klavír Z domoviny), písně, sbory (zejm. mužské, nejznámější Tři jezdci, Odrodilec, Rolnická, Píseň na moři, Věno), kantáta Česká píseň. V pozdním období života směřoval k dramatickému hudebnímu výrazu a k využití modernějších postupů v harmonii (II. smyčcový kvartet, Pražský karneval pro orchestr, poslední dvě opery, klavírní báseň Macbeth a čarodějnice). |
| Pius XII., vl. jm. Eugenio Pacelli, * 2. 3. 1876, + 9. 10. 1958, italský duchovní; papež od roku 1939, kardinál od 1929. Působil jako nuncius v Německu (výsledkem konkordáty s Bavorskem 1924, Pruskem 1929 a německou říší 1933). Za 2. světové války udržoval jako papež přísnou neutralitu, i když se válce pokusil zabránit zprostředkováním jednání 1939 – 40 a organizováním kontaktů Velké Británie a Německa 1943. V komunismu viděl větší nebezpečí než v nacismu; v roce 1949 exkomunikoval z církve všechny komunisty. |
| Gorbačov Michail Sergejevič, * 2. 3. 1931, sovětský a ruský politik; v letech 1985 – 91 generální tajemník KSSS; zahájil “reformy shora“, jejichž heslem se stala perestrojka a glasnosť. Popularitu získal v zahraniční politice, když nechtěně zahájil proces rozpadu a zániku sovětského impéria. Uzavřel četné dohody s USA o snížení zbrojení, prosadil odchod sovětských vojsk z Afghánistánu v roce 1988, souhlasil s opětovným sjednocením Německa 1990. Neúspěšný byl ve vnitřní politice; pokus o oživení ekonomiky selhal a přes mimořádnou autoritu v zahraničí (jednoznačná podpora G. Bushe a M. Thatcherové) svou pozici neuhájil. V roce 1991 první a jediný prezident SSSR. Srpnový komunistický puč 1991, v němž hrál dodnes nejasnou úlohu, znamenal jeho politický pád a následně rozpad SSSR. 1996 kandidoval v prezidentských volbách v Rusku. Nobelova cena míru v roce 1990. Stojí v čele svého fondu (Fond M. S. Gorbačova), někdy vydává prohlášení k politické situaci. |
Ze současnosti 01/03 02/03 03/03 Úvodní strana | Poradna