Encyklopedie

Ferdinand I. Habsburský, * 10. 3. 1503, + 5. 7. 1564, český a uherský král od roku 1526, římskoněmecký král od 1531, římskoněmecký císař od 1556; syn Filipa I. Sličného a Johany Šílené. Zakladatel rakouské linie Habsburků. Vychován ve Španělsku, vyslán do Nizozemí. Po smrti Maxmiliána I. bylo rakouské dědictví 1520 – 22 rozděleno mezi Ferdinanda I. Habsburského a jeho bratra Karla V.; Ferdinand I. Habsburský obdržel wormskou smlouvou v roce 1520 Rakousy a část alpských zemí (Korutany, Štýrsko, Kraňsko), 1521 državy v severní Itálii, 1522 Tyrolsko a habsburské země ve Švábsku (tzv. přední země). Obratný politik, usiloval o pevné spojení a centrální řízení získaných i zděděných zemí, vystupoval proti stavům i nekatolickému náboženství. Od roku 1521 manžel Anny Jagellonské (1503 – 1547), 1526 po smrti jejího bratra Ludvíka byl zvolen králem v Čechách a Uhrách; prosazoval dědičnost trůnu a absolutistické tendence. 1547 potrestal odpor českých stavů konfiskacemi a zejm. omezením pravomocí měst. Odrazil útoky Turků, kteří po bitvě u Moháče 1526 ohrožovali jeho země. Od roku 1521 zastupoval Karla V. v německé říši, usiloval o rekatolizaci, 1555 přispěl k uzavření augšpurského náboženského míru. Od roku 1556 po počátečním nepřátelství vůči nekatolíkům usiloval o náboženský smír s protestanty a reformu katolické církve, dal podnět ke svolání tridentského koncilu. O rekatolizaci usiloval mírnými prostředky, zejm. působením jezuitů, které povolal do země. Založil koleje ve Vídni, Praze a Innsbrucku a svěřil jezuitům dohled nad školstvím. Pokusil se o centralizaci správy habsburských zemí, v roce 1552 vytvořil říšskou dvorskou radu a 1556 dvorskou válečnou radu. Své země rozdělil mezi syny Maxmiliána II. (české země, Uhersko, Rakousy), Ferdinanda Tyrolského (Tyrolsko a tzv. přední země) a Karla Štýrského (Štýrsko, Korutany, Krajina).

10.3.1772 horoskop více...

Schlegel Friedrich, * 10. 3. 1772, + 12. 1. 1829, německý spisovatel, kritik, jazykovědec a filozof. Teoretik romantismu; koncem 90. let formuloval programové ideje jenského kruhu. Spolu s bratrem Augustem Wilhelmem Schlegelem vydával časopis Atheneum, v němž prosazoval nové romantické umění. Usiloval o vytvoření nové literatury a kultury, která by svět esteticky přetvářela a spojovala v jeden celek různé kulturní projevy. Kritizoval německou idealistickou filozofii, proti níž stavěl „skutečnou filozofii života“, založenou na křesťanském spiritualismu. Zakladatel studia sanskrtu a srovnávací lingvistiky. Z díla: nedokončený román Lucinda, Dějiny staré a nové literatury, Philosophie der Geschichte (Filozofie dějin), Philosophie der Sprache und des Wortes (Filozofie řeči a slova), Von der Sprache und Weisheit der Inder (O jazyce a moudrosti Indů).

10.3.1788 horoskop více...

Eichendorff [ajchndorf] Joseph von, * 10. 3. 1788, + 26. 11. 1857, německý básník. Autor přírodní a náladové poezie, plné hudebnosti a imaginativnosti. Řadu básní zhudebnil F. Schubert, F. Mendelssohn-Bartholdy aj. Proslavil se novelou Ze života darmošlapa, spojující realitu s pohádkovým snem. Z dramat nejúspěšnější komedie Der Freier (Nápadník). Česky vyšel též výbor z poezie a prózy pod názvem Šálení podzimu.

10.3.1845 horoskop více...

Alexandr III. Alexandrovič, * 10. 3. 1845, + 1. 11. 1894, ruský car od roku 1881 z rodu Romanov-Holstein-Gottorp; syn Alexandra II. Již před nástupem na trůn kritizoval reformy svého otce; po jeho násilné smrti utužil absolutistickou státní formu Ruska. Zahájil rozsáhlý program rusifikace provázené i antisemitskými rysy. V zahraniční politice se sblížil s republikánskou Francií a v 80. letech 19. stol. dokončil připojení Střední Asie k Rusku.

10.3.1892 horoskop více...

Honegger [onegér] Arthur, * 10. 3. 1892, + 27. 11. 1955, francouzský skladatel švýcarského původu; v 1. polovině 20. let vedoucí osobnost pařížské Šestky. Z díla: oratoria a kantáty (Král David, Jana z Arku na hranici, Vánoční kantáta), pět symfonií ( Di tre re), symfonické skladby (Pacific 231, Ragby), opery (Antigona); knihy (Zaříkání zkamenělin, Jsem skladatel).