|
D'Annunzio [danuncjo] Gabriele, * 12. 3. 1863, + 1. 3. 1938, italský básník, prozaik a dramatik; politicky činný. Hlavní představitel italské dekadence. Vybízel ke vstupu Itálie do 1. světové války. V září 1919 obsadil Rjeku, kterou držel jako diktátor do ledna 1921, přiklonil se k fašismu, oslavoval habešskou válku. Jako člověk i básník vyznavač plného smyslového vyžití, z Nietzscheho přejal pojetí nadčlověka, stojícího mimo morálku, estétsky se opájel přírodou. Vrcholem básnické tvorby jsou čtyři knihy sbírky Laudi del cielo del mare della terra e degli eroi (Chvalozpěvy na nebe, moře, zemi a hrdiny). Autor povídek (Panenská země, Pescarské novely), románů (Rozkoš, Triumf smrti, Nevinný, Panny ze skal, Oheň), symbolických tragédií v próze i verších (Sen jarního jitra, Sen podzimního večera, Gioconda, Dcera Joriova) a autobiografických próz (Notturno – Nokturno, Amaranta). Jeho básnická tvorba vyniká bohatstvím jazyka.
|