Encyklopedie

26.3.1905 horoskop více...

Černý Václav, * 26. 3. 1905, + 2. 7. 1987, český literární kritik, historik, teoretik, překladatel a editor. Jedna z nejvýznamnějších postav české kultury 20. stol. V letech 1924 – 29 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (žák F. X. Šaldy), 1930 – 36 sekretář Institutu slovanských studií v Ženevě a docent literární komparatistiky na zdejší universitě; v letech 1936 – 44 středoškolský profesor v Praze, 1936 – 39 docent FF UK v Praze, 1938 – 39 mimořádný profesor FF MU v Brně. 1938 – 42 a 1945 – 48 vydavatel a redaktor Kritického měsíčníku. Za německé okupace aktivní účastník domácího odboje; od ledna do května 1945 vězněn. 1945 – 51 a 1968 – 70 profesor srovnávacích dějin literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. 1952 obviněn z vlastizrady, 1953 pro nedostatek důkazů osvobozen. 1953 – 61 vědecký pracovník Kabinetu pro moderní filologii ČSAV, 1961 – 68 Komise pro soupis rukopisů při ČSAV. 1968 – 69 se významně angažoval v demokratizačním procesu; v 70. a 80. letech mohl publikovat pouze v ineditních edicích (Petlice apod.) nebo v zahraničí. V počátcích ovlivněn hlavně učením H. Bergsona o intuici a tak zv. “otevřené duši“ (Ideové kořeny současného umění), které spolu s přitakáním romantické teorii titanismu ústí do koncepce osobitě pojatého socialismu a personalismu (hodnota jako výsledek svobodné aktivity individua). Později se výrazněji přizpůsobil tendencím existencialismu (První sešit o existencialismu) a zajímal se o charakteristické sepětí této filozofie s literaturou (J.-P. Sartre, A. Camus, J. Orten, K. Bednář). Koncem 40. let se v politické orientaci přiklonil k “svobodnému výhledu na všechny světové strany – východ i západ“. Polemizoval s komunistickými ideology, obhajoval pluralitní demokratickou kulturu proti praktikám stalinismu. Z ostatních významných děl: Osobnost, tvorba a boj, Knížka o Babičce, Staročeská milostná lyrika, Lid a literatura ve středověku, zvláště v románských zemích, Co je kritika, co není a k čemu je na světě, Studie a eseje ze starší světové literatury, Studie a eseje z moderní světové literatury, Claudel et la Bohęme, Až do předsíně nebes. Čtrnáct studií o baroku našem i cizím; výbor Tvorba a osobnost I – II. Autor subjektivních třídílných Pamětí zahrnujících období od mládí až po 70. léta. Překládal z literatury francouzské (H. Bergson), španělské (J. Ortega y Gasset, M. de Cervantes y Saavedra), italské aj. Objevil neznámé hry barokního španělského dramatika P. Calderóna de la Barky.

26.3.1911 horoskop více...

Williams [viljemz] Tennessee, vl. jm. Thomas Lanier Williams, * 26. 3. 1911, + 25. 2. 1983, americký dramatik; jeden z největších představitelů amerického dramatu 20. stol. Témata pro své hry čerpal ze svého mládí (jižanské zázemí, puritánská výchova, šokující přechod z agrárního prostředí do světa průmyslu, řada různých zaměstnání). Téměř všichni jeho hrdinové, a zejména hrdinky, jsou lidé, kteří čelí životní situaci, brutální a zničující, a proto se často utíkají k iluzím, které nemají reálný podklad. Je autorem her (Skleněný zvěřinec, Tramvaj do stanice Touha, Léto a dým, Tetovaná růže, Kočka na rozpálené plechové střeše, Sestup Orfeův, Sladké ptáče mládí, množství jednoaktovek) i povídek a novel s podobnou tematikou (Římské jaro paní Stoneové).

26.3.1938 horoskop více...

Hlaváčová Jana, * 26. 3. 1938, česká herečka; manželka L. Munzara. 1960 – 65 členka Divadla J. K. Tyla v Plzni. 1965 – 90 členka Národního divadla v Praze, od roku 1994 Divadla na Vinohradech. Vytvořila řadu postav charakteristických mladistvým temperamentem a citovou vroucností. Z rolí: Emilie (T. Wilder Naše městečko), Hippodamie (J. Vrchlický, Z. Fibich), Johanka (Ch. Fry Dáma není k pálení), Maggie (A. Miller Po pádu), Magdalena Marie (O. Daněk Vévodkyně valdštejnských vojsk), Emilie Marty (K. Čapek Věc Makropulos), Nastasja (F. M. Dostojevskij Idiot), Mešjanovka (G. Preissová Gazdina roba). Hraje ve filmech (Kam čert nemůže) a v televizi (Ikarův pád, Lev v zimě, Byl jednou jeden dům).