|
Černý Václav, * 26. 3. 1905, + 2. 7. 1987, český literární kritik, historik, teoretik, překladatel a editor. Jedna z nejvýznamnějších postav české kultury 20. stol. V letech 1924 – 29 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (žák F. X. Šaldy), 1930 – 36 sekretář Institutu slovanských studií v Ženevě a docent literární komparatistiky na zdejší universitě; v letech 1936 – 44 středoškolský profesor v Praze, 1936 – 39 docent FF UK v Praze, 1938 – 39 mimořádný profesor FF MU v Brně. 1938 – 42 a 1945 – 48 vydavatel a redaktor Kritického měsíčníku. Za německé okupace aktivní účastník domácího odboje; od ledna do května 1945 vězněn. 1945 – 51 a 1968 – 70 profesor srovnávacích dějin literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. 1952 obviněn z vlastizrady, 1953 pro nedostatek důkazů osvobozen. 1953 – 61 vědecký pracovník Kabinetu pro moderní filologii ČSAV, 1961 – 68 Komise pro soupis rukopisů při ČSAV. 1968 – 69 se významně angažoval v demokratizačním procesu; v 70. a 80. letech mohl publikovat pouze v ineditních edicích (Petlice apod.) nebo v zahraničí. V počátcích ovlivněn hlavně učením H. Bergsona o intuici a tak zv. “otevřené duši“ (Ideové kořeny současného umění), které spolu s přitakáním romantické teorii titanismu ústí do koncepce osobitě pojatého socialismu a personalismu (hodnota jako výsledek svobodné aktivity individua). Později se výrazněji přizpůsobil tendencím existencialismu (První sešit o existencialismu) a zajímal se o charakteristické sepětí této filozofie s literaturou (J.-P. Sartre, A. Camus, J. Orten, K. Bednář). Koncem 40. let se v politické orientaci přiklonil k “svobodnému výhledu na všechny světové strany – východ i západ“. Polemizoval s komunistickými ideology, obhajoval pluralitní demokratickou kulturu proti praktikám stalinismu. Z ostatních významných děl: Osobnost, tvorba a boj, Knížka o Babičce, Staročeská milostná lyrika, Lid a literatura ve středověku, zvláště v románských zemích, Co je kritika, co není a k čemu je na světě, Studie a eseje ze starší světové literatury, Studie a eseje z moderní světové literatury, Claudel et la Bohęme, Až do předsíně nebes. Čtrnáct studií o baroku našem i cizím; výbor Tvorba a osobnost I – II. Autor subjektivních třídílných Pamětí zahrnujících období od mládí až po 70. léta. Překládal z literatury francouzské (H. Bergson), španělské (J. Ortega y Gasset, M. de Cervantes y Saavedra), italské aj. Objevil neznámé hry barokního španělského dramatika P. Calderóna de la Barky.
|