|
|
| Úvodní strana |
| Eduard IV., anglicky Edward IV., * 28. 3. 1442, + 9. 4. 1483, anglický král od 1461 z rodu vévodů z Yorku (bílá růže); syn Richarda z Yorku. 1470 – 71 zvítězil ve válce červené a bílé růže nad Lancastery (červená růže), omezil práva parlamentu, který svolával jen výjimečně. Podporoval rozvoj měst a obchodu. Jeho politika předznamenala tudorovský absolutismus. |
| Komenský Jan Amos, latinsky Comenius, * 28. 3. 1592, + 15. 11. 1670, český pedagog, teolog, filozof, sociální a náboženský myslitel a spisovatel; kněz a poslední biskup jednoty bratrské (od 1648). Po studiích na bratrské škole v Přerově, na Akademii v Herbornu a na univerzitě v Heidelbergu od 1614 správce bratrské školy a od 1616 duchovní v Přerově, 1618 – 21 ve Fulneku. Od roku 1621 se ukrýval; v těžké politické situaci a po osobní tragédii (smrt ženy a dvou dětí) sepsal sociálně alegorické a kritické dílo Labyrint světa a ráj srdce. Jako uznávaný učenec se stal politickým mluvčím pobělohorské emigrace; snažil se dosáhnout intervence protestantských mocností ve prospěch české reformace. Pocity beznaděje po uzavření vestfálského míru 1648 a po smrti druhé manželky vyjádřil ve spise Kšaft umírající matky jednoty bratrské. V letech 1628 – 42, 1648 – 50 a 1654 – 56 žil s rodinou v polském Lešnu, 1642 – 46 v pruském, Švédy ovládaném Elblągu (aby reformoval švédské školství), 1650 – 54 (z podobných důvodů) v uherském Blatném Potoku (Sárospatak). Po vypálení Lešna 1656 žil v Amsterdamu; pohřben v Naardenu. – Komenský spojuje domácí reformační tradici s evropským náboženským i filozofickým myšlením (J. Böhme, Mikuláš Kusánský, F. Bacon, T. Campanella aj.); jeho dílo je hluboce humanistickou odpovědí na problémy soudobé společnosti (sužované třicetiletou válkou), na národní tragédii i na osobní zkušenosti z exulantského života. Usiloval o sjednocení veškerého lidského vědění na jediném základě (“všemoudrost“ – pansofie). Nejvýznamnější filozofické dílo Všeobecná porada o nápravě věcí lidských (v úplnosti nalezena v rukopise až 1935) pojednává o “lidských věcech“, o jejich narušení a o možnosti všeobecného osvícení. Na základě novoplatónské emanační teorie dělí svět na čtyři stupně (sestupně od světa možného až po upadlý svět hmotný); oproti tradičnímu pojetí však hmotným světem řada nekončí, ale stává se vzestupnou prostřednictvím světa lidské dovednosti, přes svět mravnosti až ke světu duchovnímu. Lidstvo má být sjednoceno na základě vědy všem přístupné a společné a na základě víry. Pedagogické dílo řeší všeobecné i některé speciální pedagogické a didaktické otázky. Základním didaktickým požadavkem je přirozenost, tj. požadavek, aby se výchova vzdala násilných metod a respektovala přirozený rozvoj dítěte. V díle Brána jazyků otevřená (Janua linguarum reserata) se pokusil o sjednocení veškerého lidského vědění na jednom základě. Další didaktické spisy: Svět v obrazech (Orbis sensualium pictus) a Škola hrou. Ve Velké didaktice (Didaktika Magna) vypracoval ucelený systém školské soustavy, mj. utvořil typologii vyjadřující přirozené rozdíly mezi dětmi, které je třeba respektovat. |
| Gorkij Maxim, vl. jm. Alexej Maximovič Peškov, * 28. 3. 1868, + 18. 6. 1936, ruský spisovatel, dramatik, publicista a politický činitel. Autor tzv. bosáckých povídek, v novoromantickém duchu popisujících svobodomyslné hrdiny z provinčního prostředí (české výbory Jednou na podzim, Drsné lásky, O neobyčejných věcech, Hořké povídky). Po alegorické ódě na svobodu v Písni o Bouřňákovi použil analogické realistické podobenství o zbytečné vzpouře jedince v románu Foma Gordějev. V kritice ruské provincie pokračoval jak v groteskních satirách Městečko Okurov a Život Matveje Kožemjakina, tak i v raných dramatech, v nichž ztvárnil život ruského lumpenproletariátu a měšťanských vrstev (Měšťáci, Na dně). Politicko-didaktický román Matka zrcadlí zrození dělnického vůdce v předvečer ruské revoluce v roce 1905; jeho filozofickým protějškem je novela Zpověď, odmítající v duchu bohostrůjcovství a tolstojovského moralismu násilnou proměnu společnosti. Vrcholným dílem je životopisný románový triptych (Dětství, Do světa, Moje univerzity), po jehož dokončení se Gorkij pokusil o panoramatický obraz cesty Ruska k proletářské revoluci v generační kronice Podnik Artamonových. V románové tetralogii Život Klima Samgina (zůstala nedokončená) konfrontoval psychologii ruského intelektuála s dynamickými společenskými událostmi. Charakter expresionistického historického dramatu mají hry Jegor Bulyčov a ti druzí a Vassa Železnovová. Praxi revolučního násilí kategoricky odmítl v publicistické knížce Nečasové úvahy. |
| Hrabal Bohumil, * 28. 3. 1914, + 3. 2. 1997, český spisovatel; jeden z nejvýznamnějších prozaiků současnosti. V díle čerpal z bohatých prožitků autentické životní zkušenosti, které s nevšední uměleckou imaginací a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična (Pábitelé, Taneční hodiny pro starší a pokročilé), někdy poznamených i skepsí a sardonickým černým humorem (Morytáty a legendy, Inzerát na dům, ve kterém nechci bydlet, Automat Svět). Povídka Ostře sledované vlaky, s válečnou a okupační tematikou, se stala předlohou pro stejnojmennou světově proslulou filmovou adaptaci (v režii J. Menzela). Začátkem 70. let byly Hrabalovy texty na indexu zakázaných knih, šířily se v samizdatech a opisech: vzpomínkové prózy na dobu mládí Městečko, kde se zastavil čas, Postřižiny, román Obsluhoval jsem anglického krále, Něžný barbar, vrcholné dílo Příliš hlučná samota (označená zahraniční kritikou za jeden z dvaceti nejvýznamnějších literárních činů 20. stol.). Po roce 1976 vydána, za cenu cenzurních zásahů, próza Krasosmutnění, v zahraničí mj. autobiografická trilogie Svatby v domě, Vita nuova, Proluky. Po listopadu 1989 napsal Dopisy Dubence (čtyři svazky), proud vzpomínek propojených s filozofickými úvahami a aktuálními politickými komentáři. |
| Svěrák Zdeněk, * 28. 3. 1936, český scenárista, dramaturg, dramatik a herec. V roce 1967 se podílel na založení Divadla Járy Cimrmana. Intelektuální humor s prvky absurdity, grotesky, patafyziky a parodie uplatnil společně s L. Smoljakem v divadleních hrách (Hospoda na mýtince, Cimrman v říši hudby, Dobytí severního pólu, Záskok, Blaník aj.) i ve filmech (Jáchyme, hoď ho do stroje!, Marečku, podejte mi pero!, Na samotě u lesa, Kulový blesk, Vesničko má středisková, Trhák, Nejistá sezóna, Vrchní, prchni!, Tři veteráni, Jára Cimrman ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný). Autor scénářů k filmům svého syna Jana Svěráka Obecná škola, Kolja (Oscar 1996) i jiných režisérů (Lotrando a Zubejda). Z filmů, v nichž se uplatnil jako herec: Co je vám, doktore?, Jako jed, Obecná škola, Kolja. |
Ze současnosti 27/03 28/03 29/03 Úvodní strana | Poradna
