![]() |
Úvodní strana |
| Kateřina Medicejská [medyčejská], * 13. 4. 1519, + 5. 1. 1589, francouzská královna od 1547; dcera Lorenza II. z rodu Medici, manželka Jindřicha II., regentka za Karla IX. 1560 – 64. Ve své politice usilovala o nezávislé postavení Francie a hájila dynastické zájmy. V podmínkách politické a ekonomické krize se z obavy před růstem moci hugenotské strany a před oslabením panovnické moci spojila s prošpanělsky orientovaným rodem Guisů (1572 zosnovala bartolomějskou noc). Její vliv poklesl za vlády jejího třetího syna Jindřicha III., kdy nemohla zabránit rozkolu mezi ním a Guisy. Vlivu ji zbavil až Jindřich IV. Navarrský. |
| Jefferson [džefrsn, džefrson] Thomas, * 13. 4. 1743, + 4. 7. 1826, americký politik a bojovník za nezávislost. Původně plantážník, vzděláním právník. Od roku 1769 poslanec ve Virginii, v letech 1775 – 76 a 1783 člen Kontinentálního kongresu. Koncipoval Deklaraci nezávislosti Spojených států amerických 4. 7. 1776. 1785 – 89 vyslanec ve Francii. 1801 – 09 prezident; podporoval práva jednotlivých států vůči centrální vládě, 1803 získal od Francie Louisianu. Jefferson představoval univerzálně vzdělaného osvícence s trvalým vlivem na americký duchovní a politický život. Ovlivnil i urbanistický rozvoj Washingtonu (budova Kapitolu). |
| Lukács [lukáč] György, * 13. 4. 1885, + 4. 6. 1971, maďarský filozof. Zprvu byl pod vlivem německé filozofie života, novokantovství a estetismu, později se přiklonil k marxistické filozofii. Za vlády Maďarské republiky rad byl lidovým komisařem osvěty, během maďarského povstání v roce 1956 byl ministrem ve vládě I. Nagye. Jeho filozofie se soustřeďuje na analýzu kategorie celku, třídního vědomí a zpředmětnění (Geschichte und Klassenbewusstsein – Dějiny a třídní vědomí). Napsal významné práce z oboru literární teorie (Die Theorie des Romans – Teorie románu). Svou filozofii se pokusil shrnout v trojsvazkovém díle Zur Ontologie des gesellschaftlichen Seins (K ontologii společenského bytí). |
| Černý Ladislav, * 13. 4. 1891, + 13. 7. 1975, český violista a pedagog; profesor na Akademii múzických umění v Praze. V letech 1917 – 19 člen České filharmonie. Průkopník koncertní (zvl. sólové) violové hry v Československu. Věnoval se i komorní hře, spoluzakladatel (1920) a člen Zikova (později Pražského) kvarteta. |
| Beckett [bekit] Samuel (Barclay), * 13. 4. 1906, + 22. 12. 1989, irský dramatik a prozaik píšící anglicky a francouzsky; jeden z tvůrců absurdního divadla. V roce 1928 se v Paříži seznámil s J. Joycem; vydal knihu esejů o jeho díle Finnegans Wake (Plačky za Finneganem) a kritickou esej o M. Proustovi. Oba autoři se Beckettovi stali vzory (technika tzv. proudu vědomí) pro první prozaické pokusy a román Murphy, jehož hrdina uniká z „kolosálního fiaska" světa, pracuje v blázinci a snaží se žít jen ve svém izolovaném vědomí. Tragičnost tohoto řešení je patrná z posledního díla v angličtině, románu Watt, napsaného v době duševní krize, když se Beckett, činný v protinacistickém odboji, skrýval na jihu Francie před gestapem. Přechod od prózy k absurdnímu divadlu je naznačen změnami tematiky a vypravěčské techniky ve francouzsky psané románové trilogii (Molloy, Malone umírá, Nepojmenovatelný). Nemožnost komunikace a konec víry v celkový nebo vyšší smysl lidské existence se staly námětem vrcholného díla, absurdního dramatu Čekání na Godota, které však díky klaunství hlavních hrdinů nevyúsťuje do bezvýchodné situace jako mnohé další hry (např. Konec hry, Poslední páska, Šťastné dny). Nobelova cena v roce 1970. |
| Sádlo Miloš, * 13. 4. 1912, český violoncellista; profesor na Akademii múzických umění v Praze. Sólový i komorní hráč (1941 – 56 člen Českého tria, 1957 – 79 Sukova tria, od roku 1960 Pražského komorního tria). |
Ze současnosti 12/04 13/04 14/04 Úvodní strana | Poradna