Úvodní strana |
| Kollár Jan, * 29. 7. 1793, + 24. 1. 1852, český básník, jazykovědec a historik slovenského původu; evangelický kněz, profesor slovanské archeologie na univerzitě ve Vídni. Básnickou sbírkou trochejských sonetů a časoměrných elegií a epigramů Slávy dcera (1824, vznikla ze sbírky Básně z roku 1821 a obsahovala 151 sonetů, vydání 1832 rozšířeno na 615, vydání 1852 na 645 sonetů) se stal prvním velkým zjevem novodobé české poezie. Ve svých verších spojil obdiv k slavným a tragickým dějinám Slovanů s osobní milostnou lyrikou a vírou v uskutečnění vlasteneckých humanistických ideálů. Vědecky se snažil dokázat slovanský původ starověkých obyvatel Itálie (Cestopis, obsahující cestu do Horní Itálie a odtud přes Tyrolsko a Bavorsko, Staroitalia slavjanská). Tuto slovanskou koncepci doplnil sbírkami dobových písní Národnie spievanky, Písně světské lidu slovenského v Uhřích (s P. J. Šafaříkem a J. Benediktim). |
| Tocqueville [tokvil] Alexis de, * 29. 7. 1805, + 16. 4. 1859, francouzský historik, sociálně politický myslitel a politik; představitel liberálně konzervativního směru francouzského dějepisectví. Zabýval se zejm. analýzou příčin Velké francouzské revoluce a porevolučních změn ve Francii. Proslul dílem Demokracie v Americe, v němž všestranně popsal americkou demokracii jako nový typ společnosti, zásadně odlišný od typu aristokratického. Viděl v ní předobraz budoucího společenského vývoje i v Evropě. Od roku 1839 poslanec, 1849 ministr zahraničí. V roce 1851 odsoudil politiku Napoleona III. a zanechal politické činnosti. |
| Cikker Ján, * 29. 7. 1911, + 21. 12. 1989, slovenský skladatel. V letech 1945 – 48 dramaturg opery Slovenského národního divadla. 1939 – 49 pedagog na konzervatoři v Bratislavě, 1951 – 81 profesor na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Jeden z čelných představitelů slovenské hudební moderny. Významně zasáhl do vývoje hudebního dramatu 20. stol., v operní tvorbě se zabýval zejm. skrytými stránkami lidského života a psychiky (Juro Jánošík, Beg Bajazid, Mister Scrooge, Vzkriesenie, Hra o láske a smrti, Coriolanus, Rozsudok, Obliehanie Bystrice, Zo života hmyzu, nedokončená Antigona). Autor symfonických děl (trilogie symfonických básní O živote), kantáty Cantus filiorum, oratoria Óda na radost, komorní (dva smyčcové kvartety) a vokální tvorby (písňový cyklus O mamičke, úpravy lidových písní). K jeho žákům patří např. I. Zeljenka, M. Bázlik, J. Beneš a další. Cena UNESCO za hudbu (1979). |
| Kainar Josef, * 29. 7. 1917, + 16. 11. 1971, český básník, dramatik (Nebožtík Nasredin) a překladatel (zejména francouzské a německé poezie); člen Skupiny 42. Zpočátku psal v duchu filozofického existencionalismu, s ironickým akcentem vyjadřoval pocity skepse a osudového determinismu (Nové mythy, Osudy), později přešel k méně subjektivní problematice lidského bytí (Český sen, Člověka hořce mám rád). V dalších básnických sbírkách, charakterizovaných ironií a upřímnou sebeironií, hledal očistnou katarzi a porozumění v pohledu na odheroizovanou zkušenost bytí a obecný lidský úděl (Moje blues, výbor Bláznův kabát). Autor veršů pro děti (Zlatovláska, Říkadla) a textů písní (Miss Otis lituje). |
| Schreier [šrajer] Peter, * 29. 7. 1935, německý pěvec (tenor) a dirigent; od roku 1963 člen Státní opery v Berlíně. Vynikl zejm. v písňových (F. Schubert) a oratorních skladbách (G. F. Händel Bachovy pašije). Autor knihy Očima pěvce. |
| Rajmont Ivan, * 29. 7. 1945, český režisér; manžel K. Rajmontové. 1975 – 86 působil v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, poté do roku 1989 v Divadle Na zábradlí, od 1989 šéf činohry Národního divadla v Praze. Svou režijní tvorbou usiluje o netradiční interpretaci dramatických děl, která mu umožňuje kritický pohled na problémy soudobé společnosti. Z režií: Jakub Fatalista (D. Diderot, M. Kundera), Dobové tance (K. Steigerwald), Dantonova smrt (G. Büchner), Caligula (A. Camus), Falkenštejn (J. Hilbert), Médeia (Eurípidés). |
Ze současnosti 28/07 29/07 30/07 Úvodní strana | Poradna