Úvodní strana |
| Napoleon I. Bonaparte, původně Napoléone Buonaparte, * 15. 8. 1769, + 5. 5. 1821, francouzský císař v letech 1804 – 14 a v březnu až červnu 1815; potomek korsické šlechtické rodiny. Po rozchodu s korsickým separatismem uprchl do Francie a v roce 1793 se přimkl k Hoře; za osobní podíl na dobytí Toulonu byl jmenován generálem. V roce 1795 potlačil roajalistické povstání v Paříži a sblížil se s direktoriem; v roce 1796 velitel italské armády. Roku 1797 donutil Rakušany k uzavření míru, v letech 1798 – 99 vedl tažení do Egypta, roku 1799 provedl státní převrat. Podle nové ústavy byl jmenován prvním konzulem, v srpnu 1802 doživotním konzulem. Obnovil systém sesterských republik v Itálii, reorganizoval státní správu a vybudoval armádu. Upevňoval republikánskou diktaturu, která přerostla v diktaturu osobní, v roce 1804 vyhlásil císařství. Roku 1805 korunován králem Itálie (Horní Itálie), své bratry Josefa, Ludvíka, Jerôma a švagra J. Murata dosadil jako krále teritorií závislých na Francii. Zvítězil ve druhé koaliční válce, revoluční boj proti církvi ukončil roku 1801 konkordátem s papežem. V roce 1804 vydal Code civil, který ovlivnil vývoj evropského práva. V roce 1806 byl pod jeho protektorátem vytvořen rýnský spolek. Napoleonova expanzionistická politika a střetnutí imperiálních cílů Francie a Velké Británie vedly v roce 1803 k válce, k níž se přidružily další kontinentální války (viz též napoleonské války); během nich zajistil Francii mocenskou převahu nad státy západní a střední Evropy. Výsledkem nové politické situace a mocenských kalkulací byl v roce 1810 jeho druhý sňatek s Marií Luisou, dcerou rakouského císaře Františka II. Porážka ve válce s Ruskem roku 1812 přispěla k rozpadu císařství. V roce 1814 byl protifrancouzskou koalicí donucen vzdát se trůnu a byl vykázán na ostrov Elba. Roku 1815 se opět trůnu zmocnil (stodenní císařství); po prohrané bitvě u Waterloo 22. 6. 1815 abdikoval. Poslední roky života strávil jako zajatec Britů na ostrově sv. Heleny. | ||
Narozen ve 4/4 lunačního cyklu, Luna přešla přes NE MA JU PL. Nativita: 5země, 0 vzduch, (8.8. záp elong. ME, 13.8. záp elong. VE), retr. PL, MA konj. Mizar (MA), UR konj. Alamak (VE) a Menkar (SA), NE konj. Zosma (SA VE), Drak PL tri UR tri MA sex JU sex PL, Duch. tr. UR NE/VE. Sekundární direkce: Nov před nar. – 9Lev50, retr. PL, Nov okt VE!!, ME novil MA!!, ME kvint UR přesně!, VE novil PL přesně, ME okt NE!!, MA decil DH přesně, NE kva CL!, T kva UR JU/Nov, RádloUR JU/PL, VE okt Nov 3sep PL 3sep VE, UR kvint SA ME okt MA tri UR, PL tri UR okt VE 3sep PL, PL 3sep Nov kva JU sex PL, UR okt VE okt Nov kva UR. 1785 – 1.Nov – 8Panna10, 5 variab, 5 oheň, 7 země, 0 vzduch, Stell.ME Nov NE MA/Panna, Nov konj. NE nat.!!, Nov okt VE!!, VE kvint UR!!, Velký tri PL/UR/Nov NE, PL tri NE kvint JU sexx PL, UR kvint VE okt NE Nov tri UR. 1815 – 2.Nov – 7Váhy0, 5 kard, retr. UR, Stell. Nov MA ME/Váhy, ME sexVE!, SA novil NE!!, UR tri NE!, VE okt MA!, Velký tri PL UR NE, konf. PL tri UR 2novil SA kva ME 2novil PL, UR 2novil SA kvintil MA kvink UR, UR 2novil SA novil NE tri UR, VE okt Nov okt JU kva VE, NE tri PL 2novil ME okt NE, NE kvint JU sep PL tri NE, v min. cyklu LU přešla 2x přes NE, nepřešla přes ME. Úmrtí – retr. UR, UR tri NE přesně, LU sep NE!!?, Velký tri PL UR NE, LU 2kvint SA kvint SL kvint LU?, UR 2novil SA kvint SL 3sep UR, UR 3sep SL kva PL tri UR, VE novil SL novil JU 2novil VE, PL tri NE kvint JU sep PL, UR 2novil SA 2kvint LU 3okt UR. Úmrtí tranzit – 7 kard, retr. UR NE, Stell. JU SA MA NE/Beran (PL 29Ryby5), MA konj. SA!!, JU sep UR NE!, VE novil PL!!?, SL okt PL!!?, T kva LU,UR NE/PL. Sabiánské symboly: Slunce nat. – KRASOJEZDKYNĚ V CIRKUSE PŘEDVÁDÍ SVÉ NEBEZPEČNÉ UMĚNÍ NA NEOSEDLANÉM KONI (smělost a vytrvalost, nutná ke kontrole a hře s mocnými energiemi vitální oblasti lidské existence) nebo ČLOVĚK, SOUSTŘEĎUJÍCÍ SE NA SVÉ NITRO, NAPROSTO BEZ ZÁJMU O SVŮJ ZEVNĚJŠEK A UPRAVENOST (vnitřní zaměření energie a vědomí za cenu vší vnější aktivity a zájmů) Merkur nat. – NA NOČNÍ OBLOZE ZÁŘÍ SOUHVĚZDÍ (moc základních duchovních hodnot, které se vztahují k obecné lidské humanitě a ke všem trvalým archetypům) nebo STŘET KONZERVATIVNÍ, STAROMÓDNÍ DÁMY A MLADÉ HIPPIE (je nutné, abychom překonali naše podléhání obecnému stylu, ať v morálce či v oblékání) Venuše nat. – SKUPINA OBLEČENÝCH KRÁLÍKŮ SI VYKRAČUJE JAKO PŘI OFICIÁLNÍM DEFILÉ (všechny formy života mají sklon imitovat vyšší formy. Stimuluje to růst) nebo DVA DUCHOVÉ PŘÍRODY TANČÍ V MĚSÍČNÍM SVITU (hra neviditelných sil ve všech životních projevech) Mars nat. – MOCNÝ STÁTNÍK USMĚRŇUJE A PŘEKONÁVÁ STAV POLITICKÉ HYSTERIE (kolektivní potřeba řádu a strukturální provázanosti, soustředěná a vložená v určitou osobnost) Uran nat. – MLADÝ PÁR SI PROHLÍŽÍ VÝLOHY (mladé ego, fascinované produkty své kultury) Neptun nat. – MALÍŘ EXPRESIONISTA PŘI PRÁCI(nutkání vyjádřit individualizovaný smysl pro hodnoty bez ohledu na tradice) Pluto nat. – DĚTSKÉ ODDĚLENÍ NEMOCNICE. VŠUDE PLNO HRAČEK (zodpovědnost společnosti za zajištění blahobytu a celkového zdraví nové generace) Nov před nar. – RANNÍ ROSA SE ZAČÍNÁ TŘPYTIT V PAPRSCÍCH VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNCE, ZAPLAVUJÍCÍCH POLE (exaltovaný pocit v duši člověka, jenž úspěšně prošel dlouhou nocí, která prověřila jeho sílu a víru) 1.Nov – MALÍŘ EXPRESIONISTA PŘI PRÁCI (nutkání vyjádřit individualizovaný smysl pro hodnoty bez ohledu na tradice) 2.Nov – HOŘÍCÍ KRB V OPUŠTĚNÉM DOMĚ (je třeba si uvědomit, že i během těch nejpustších období je duchovní síla stále připravena přivítat a přichýlit vrtkavé vědomí, vracející se ke středu) Dračí ocas – BOUŘLIVÁ DĚLNICKÁ DEMONSTRACE (revoluční dopad mentálních konceptů na lidské kolektivní emoce a touhy) Dračí hlava - DÍTĚ A PES VE VYPŮJČENÝCH BRÝLÍCH (použití představivosti a předstírání při předjímání vyšších stupňů vývoje) |
| Scott [skot], sir Walter, * 15. 8. 1771, + 21. 9. 1832, skotský prozaik a básník; nejvýznamnější představitel romantické prózy, zakladatel historického románu. Zprvu překládal německé básníky (G. A. Bürger, J. W. Goethe) a sbíral lidové balady, které vydal ve třech svazcích jako Minstrelsy of the Scottish Border (Lidové zpěvy skotského pohraničí). Později začal pod vlivem Coleridgeovy skladby Christabel skládat vlastní poezii, romantické epické básně zobrazující významné momenty skotských dějin: The Lay of the Last Minstrel (Píseň posledního pěvce), Marmion, Panna jezerní, Rokeby aj. Vyznačují se dramatickým podáním látky a působivou lyrickou obrazností. Jeho doménou se však stal historický román. Románové dílo lze rozdělit do dvou skupin – na romány zachycující události skotských dějin za poslední dvě století (Waverley, Guy Mannering, Starožitník, Puritáni, Rob Roy, Srdce Edinburku, Nevěsta z Lammermooru, Pověst o Montrosovi) a na díla z různých období a zemí, představující panoramatický pohled na klíčové události celé západní Evropy (Ivanhoe a Talisman se odehrávají ve středověku, The Monastery – Klášter, The Abbot – Opat a Kenilworth v alžbětinské Anglii, Quentin Durward ve Francii Ludvíka XI.). Ačkoli je v nich minulost konzervativně interpretována jako ideální stav, od něhož se současnost vzdálila, význam Scottových románů spočívá v novém pojetí dějinných událostí jako jevů formujících životy všech společenských vrstev. |
| Fries [frís] Elias Magnus, * 15. 8. 1794, + 8. 2. 1878, švédský botanik a mykolog; profesor na univerzitě v Uppsale, zakladatel vědecké mykologie. Popsal řadu taxonů hub. Hlavní dílo: Systema mycologicum I, II, III (Systém hub I, II, III). |
| Hoffmeister Adolf, * 15. 8. 1902, + 24. 7. 1973, český spisovatel, malíř, karikaturista, publicista a dramatik; profesor, 1954 – 56 rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Zakládající člen Devětsilu, spolupracoval s Osvobozeným divadlem. Autor kreseb a karikatur osobností literatury a umění (Podoby), ilustrací knih (J. Verne), literárních esejů (Poezie a karikatura), cyklu rozhovorů a reportáží s významnými světovými osobnostmi (Piš, jak slyšíš, Předobrazy). Divadelní hry vyšly pod názvem Hry z avantgardy a Hry a protihry. |
| Peres Šimon, * 15. 8. 1923, izraelský politik běloruského původu. V roce 1934 odešel do Izraele. Palestinské války se zúčastnil jako velitel námořních oddílů „Hagany“, do 1965 pracoval na ministerstvu obrany. Spoluzakladatel a první generální tajemník strany Rafi, od roku 1977 předseda Izraelské strany práce. 1984 – 86 nejprve předseda vlády, později ve vládě koalice národní jednoty se v této funkci střídal s J. Šamirem. 1986 – 88 ministr zahraničí a místopředseda vlády. Za vlády pravé koalice v opozici a po volbách v roce 1992 ministr zahraničí. Po zavraždění J. Rabina 1995 předseda vlády (do června 1996). Nobelova cena míru v roce 1994 (spolu s J. Rabinem a J. Arafátem). |
Ze současnosti 14/08 15/08 16/08 Úvodní strana | Poradna