Úvodní strana |
| Campanella [kampanela] Thomasso, vl. jm. Giovanni Domenico Campanella, * 5. 9. 1568, + 21. 5. 1639, italský sociální utopista a filozof; člen dominikánského řádu. Pokusil se smířit požadavky nové vědy s křesťanskými dogmaty. Proslul zejména svou koncepcí ideálního státu (Sluneční stát), inspirovanou Platónem a T. Morem, ale posunutou k radikalismu zejména v oblasti společenství majetku a žen. |
| Ludvík XIV. z dynastie Bourbonů, * 5. 9. 1638, + 1. 9. 1715, francouzský král od roku 1643, dovršitel francouzského královského absolutismu (král Slunce); byl synem Ludvíka XIII. V letech 1643 – 61 vládla jako regentka jeho matka Anna Rakouská, politicky ovlivňovaná kardinálem Mazarinem, po jehož smrti se Ludvík XIV. ujal vlády. Reorganizoval vojenství, soudní a fiskální systém (instituce intendantů a guvernérů), podporoval politiku J. B. Colberta a ideologii galikanismu. Hospodářský rozvoj a společenská stabilita království byly postupně otřeseny zrušením ediktu nantského (represe a útěky hugenotů ze země) a neustálými válečnými výboji; důsledky ekonomického oslabení se projevily již v posledním desetiletí Ludvíkovy vlády (státní bankrot v roce 1693 a společenské nepokoje), zejm. však za jeho nástupců. V zahraniční politice těžil z vedoucího postavení Francie v Evropě po třicetileté válce a usiloval o další upevnění expanzí vůči Nizozemí, německým zemím na levém břehu Rýna a ve Španělsku (devoluční válka1667 – 68, válka o Nizozemí v letech 1672 – 78, uskutečňování reunií, válka o dědictví španělské ). Trvalé územní zisky představovalo Alsasko, Lille, Štrasburk, Franche-Comté. Politický a společenský život značně ovlivňovaly královy milenky (de La Valliere, de Montespan, de Maintenon); s poslední z nich uzavřel po smrti své španělské manželky Marie Terezie druhé, tajné manželství. Na sklonku jeho vlády sílila společenská kritika absolutismu. Vláda Ludvíka XIV. představovala vrcholný rozkvět dvorské kultury (období barokního klasicismu, zámek ve Versailles). |
| La Tour [latúr] Maurice Quentin de (i Latour), * 5. 9. 1704, + 17. 2. 1788, francouzský malíř. Vynikl v malbě pastelem, byl dvorním malířem a portrétistou Ludvíka XV. Je autorem galerie francouzské rokokové společnosti. Z díla: Mme de Pompadour, Ludvík XV., Voltaire, Maršál de Saxe. | ||
Narozen ve 2/8 lunačního cyklu, Luna přešla VE ME, čeká ji MA NE… Nativita: Retr. MA SA NE, Stell. SL VE ME/Panna, MA konj. Alderamin (SA JU), JU konj. Poolaris (SA VE), JU konj. Betelgeuze (MA ME), VE 2n JU!!, UR okt DH!, JU 2n SL kvint LU kvink JU, JU kva ME sex LU kvink JU, PL kva LU 2kvint NE 3okt PL, SL VE 3okt MA 3sep SL VE, ME sex LU 2kvint NE 4n ME. Sekundární direkce: Nov před nar. – 6Panna57, 5 variab, 5 země, 0 voda, retr. MA SA NE, Stell. VE Nov ME/Panna, Nov konj. VE!, ME kvink NE!!, ME konj. IC n.d., NE konj. 11.n.d., SA 2sep PL, SA kva CL!!, ME n CL!, žádná pl. konfig. 1728 - 1.Nov – 5Váhy53, 5 kard, retr. MA SA NE, MA tri UR!!, NE konj. 11.n.d. přesně!, ME 3okt DH!!, JU sep SA!!, T kva ME SA/UR, UR kva ME 3sep MA tri UR, Nov op MA 3okt PL okt Nov, ME op SA sep JU tri ME, PL kvint ME 3sep 3pkt PL, LU nepřešla VE. 1730 – ME vých. elong. 6Štír41, SL 11Váhy30 (25st20m26s) 1757 - 2.Nov – 5Štír17, 7 fix, 5 voda, retr. ME JU SA NE, stac. MA!, Stell. ME Nov VE/Štír, MA 2kvint ME!!, VE kva PL!, SA decil PL!!, JU 2kvint VE 2kvint NE kvint JU, T kva Nov ME,SA/UR, LU přešla 2x ME. 1773 – ME záp. elong. 1Štír47, SL 21Štír8 (19st32m30s) 1787 – 3.Nov – 5Střelec6 – zatm. SL, 7 oheň, retr. JU SA UR NE PL, ME n SA!!, ME tri UR!, JU n UR!!, ME 2kvint NE!, ME kva PL přesně!, ME komj. VE předch. Nov!!, JU n UR kva SA sep JU, JU 4n Nov 2kvint SA sep JU, JU op VE tri SA sep JU, JU n UR 2kvint VE op JU, V. tri UR NOV MA, UR 2kvint VE tri SA kva UR, Prst Sv. PL ME/MA. 1788 – úmrtí – 7 oheň, retr. JU SA UR NE PL, Stell. SL LU VE/Střelec, LU 3okt SA!!, V. tri UR SL MA, konf. JU n UR tri SL tri MA 2n JU, konf. JU n UR 2kvint VE tri SA sep JU. Úmrtí tranzit – 0 oheň, 0 země, 6 voda, retr. UR NE, MA stac.! , LU tri ME!!, SL decil JU přesně!, ME 2kvint UR!!, MA 2sep NE!!, ME 2sep JU n UR 2kvint ME, PL tri JU n UR 4n PL. Sabiánské symboly: Slunce nat. – MOCNÝ STÁTNÍK USMĚRŇUJE A PŘEKONÁVÁ STAV POLITICKÉ HYSTERIE (kolektivní potřeba řádu a strukturální provázanosti, soustředěná a vložená v určitou osobnost) nebo ARISTOKRATICKÁ RODOVÁ LINIE, ZOBRAZENÁ JAKO STROM (hluboká vázanost individuálního charakteru na rodové kořeny) Mars nat. – UČITEL DÁVÁ TRADIČNÍM PŘEDSTAVÁM NOVÉ SYMBOLICKÉ FORMY (revize postoje na začátku nového cyklu zkušeností) Jupiter nat. – ZAHRADNÍK PROŘEZÁVÁ VELKÉ PALMY (jak dostat pod kontrolu expanzivní sílu přírody) Nov před nar. – ČLOVĚK ZKOUMÁ SVÉ IDEÁLY, KTERÉ SVÝM VNITŘNÍM ZRAKEM VIDÍ V KONKRÉTNÍCH FORMÁCH (potřeba zřetelně vizualizovat vlastní sny nebo ideály, aby mohly skutečně nabýt účinnosti) 1.Nov – ČLOVĚK ZKOUMÁ SVÉ IDEÁLY, KTERÉ SVÝM VNITŘNÍM ZRAKEM VIDÍ V KONKRÉTNÍCH FORMÁCH (potřeba zřetelně vizualizovat vlastní sny nebo ideály, aby mohly skutečně nabýt účinnosti) Merkur vých. elong. – POTÁPĚČI V PODMOŘSKÝCH HLUBINÁCH (touha prozkoumat skryté hlubiny všeho a pátrat po prvotních příčinách) 2.Nov – ZLATÁ HOREČKA ODTRHÁVÁ LIDI OD JEJICH RODNÉ HROUDY (vášnivé hledání nových hodnot, které, na jakékoli úrovni, slibují bohatší život) Merkur záp. elong. – KŘEHKÁ LAHVIČKA LEŽÍ ROZBITÁ A ŠÍŘÍ JEMNOU VŮNI PARFÉMU (nahodilost příležitostí, které člověka přimějí odtrhnout se od minulosti, stále tak palčivě v srdci uchovávané) 3.Nov – KRIKET (rozvoj pohotovosti ve skupinových situacích , které prověřují kolektivní cíle) Mars stac. – MALÉ, NAHÉ DĚVČÁTKO SE SKLÁNÍ NAD RYBNÍKEM A POKOUŠÍ SE CHYTIT RYBU (prvotní, naivní zápas o vědění, a o tolik prchavé pochopení života) Dračí ocas nat. - VELIKONOČNÍ OBŘAD ZA ÚSVITU PŘILÁKAL VELKÝ DAV (kulturou podněcovaná touha po společné účasti v procesu obrození) Dračí hlava nat. - MLADÁ HORKÁ HLAVA SE MĚNÍ V HLAVU ZRALÉHO MYSLITELE (transformace fyzické vitality v sílu, budující pojmy a intelektuální formulace, jimiž je možno přenášet znalosti) |
| Wieland [víland] Christoph Martin, * 5. 9. 1733, + 20. 1. 1813, německý osvícenský prozaik, překladatel a filozof. Jeho rané dílo (Komische Erzählungen – Komické povídky) bylo odsuzováno jako nemorální, protože autor odmítal neživotnou askezi. Ve veršovaném eposu Oberon spojil motivy pohádkové, rytířské a milostné. Humoristický a satirický román Příběh Abdéřanů zesměšňuje v obyvatelích řeckého Kocourkova německé maloměšťáky. Přeložil 22 Shakespearových dramat. Založil a 37 let vydával časopis Der Teutsche Merkur. |
| Schlegel [šlégl] August Wilhelm, * 5. 9. 1767, + 12. 5. 1845, německý básník, prozaik, literární kritik a jazykovědec; spolu s bratrem Friedrichem Schlegelem teoretik tak zv. jenské romantiky. Vynikl překlady W. Shakespeara. Autor teoretického spisu Über dramatische Kunst und Literatur (O dramatickém umění a literatuře). |
| Frič Josef Václav, * 5. 9. 1829, + 14. 10. 1890, český básník, dramatik, prozaik a novinář; radikálně demokratický politik. Otec Jana a Josefa Friče. Romantismus v jeho literární tvorbě je spojen s bojem proti rakouskému absolutismu za národní a sociální svobodu. Radikální vůdce pražských studentů v revoluci 1848, v roce 1849 zatčen za spoluúčast na přípravě tzv. májového spiknutí, inspirovaného M. A. Bakuninem, 1851 odsouzen na 18 let vězení, 1854 amnestován. V roce 1855 vydal generační literární almanach Lada Nióla, spolupracoval na almanachu Máj. V roce 1858 znovu vězněn, 1859 mu byla povolena emigrace (Londýn, Paříž, Berlín, Budapešť, Záhřeb). Udržoval kontakty s předními evropskými revolucionáři, zejm. polskými, snažil se informovat zahraničí o českém národě. Živil se vydáváním novin, literární prací a dopisováním do českých redakcí. Stabilizace evropských poměrů a malá odezva jeho činnosti jej přiměly k rezignaci, v roce 1880 povolen návrat do Čech. Jeho literární dílo je velmi rozsáhlé a mnohostranné, psal subjektivní i politickou lyriku, epiku, dramata, povídky i paměti; je i autorem překladů, zejm. francouzských komedií. Hlavní díla: politické básně Písně z bašty a čtyřdílné Paměti. |
| Doderer [dóderer] Heimito von, * 5. 9. 1896, + 23. 12. 1966, rakouský prozaik. Jeho romány charakterizuje satirický, ironický styl, umění fabulovat, sklon ke grotesce, návaznost na baroko a naturalismus a úsilí o novou univerzálnost. V dílech s mnohovrstevnou kompozicí, simultánností dějů a množstvím postav podává panoráma první třetiny 20. stol. až po vypuknutí “démonických sil století mas“ (tj. nacismu a komunismu), jež rozbíjejí stabilitu starých hodnot a jistot. Román Die Strudelhofstiege (Strudelské schody) líčí vídeňskou společnost v letech 1911 – 25. Třídílný román Die Dämonen (Démoni) je epopejí společenského vývoje v Rakousku koncem 30. let. Z plánovaného čtyřdílného románového cyklu dokončil pouze román z posledních desetiletí dunajské monarchie Vodopád. Česky vyšel rozsáhlý parodický román Merovejci aneb totální rodina. |
Další informace Ze současnosti 04/09 05/09 06/09 Úvodní strana | Poradna