Úvodní strana |
| Richelieu [rišelje] Armand-Jean du Plessis, * 9. 9. 1585, + 4. 12. 1642, francouzský politik; kardinál od roku 1622. Teoretik absolutismu; za třicetileté války tvůrce protihabsburské politiky. 1616 – 17 v čele státní rady. V roce 1628 zlomil opozici hugenotů a omezil jejich práva. Jeho centralizační politika vyvolala odpor vysoké šlechty, který vyústil v povstání. Po 1630 své postavení definitivně upevnil. Od 1629 první ministr Ludvíka XIII.; velmocenskou politiku Francie orientoval na územní a koloniální expanzi (rozšíření kolonizace Kanady, získání Senegalu a Guyany, Martiniku, Réunionu a Madagaskaru), jejíž teoretickou oporou a zdůvodněním bylo učení merkantilismu. Podporoval rozvoj vědy a umění (v roce 1635 byla založena Francouzská akademie). | ||
Narozen za Úplňku, Luna přešla UR, čeká ji PL, SA… Nativita: 5 variab, VE mp ME/JU, VE konj Asellus Bor. (MA SL), JU konj. Rigel (JU MA), PL konj. Sirrah/Alphetraz (VE JU), retr. SA UR PL, UR kvink VE kva MA tri UR, konf. SA sep JU okt NE sep SL kvink SA. Sekundární direkce: Nov před nar. – 1Panna36, 5 kard, retr. SA UR PL, neasp. ME!, VE konj. NE!!, JU sex PL!, ME kvint DH!!, JU konj. 8.n.d.!, PL konj. 6.n.d., konf. UR okt SA sep JU okt NE VE 2kvint UR. 1599 – 1.Nov – 0Váhy12, 6kard, 0 země, retr. SA UR PL, MA kvink JU!!, NE kvink CL!!, Duch. tr. SA VE/JU, MA 3sep SA tri VE kva MA, MA kvink JU okt NE 2sep NE, UR 2kvint NE 2n ME 3okt UR, v min. cyklu LU nepřešla přes ME. 1611 – záp elong. VE 25Lev46, SL 12Váhy3 (46st18m17s) 1620 – vých elong. ME 15Štír39, SL 21Váhy17 (24st31m25s) 1629 – 2.Nov – zatm. SL – 29Váhy22, 5 kard, retr. JU SA UR PL, JU okt NE okt VE kva JU, NE okt VE okt Nov kva NE, ME 2kvint SA sex JU 4n ME, UR 2kvint NE kva Nov tri UR, UR okt SA 2sep NE 2kvint UR. 1642 – úmrtí (pro 12:00GMT) – retr. ME JU SA UR NE PL,!, SL decil UR přesně!, UR konj. CL!, ME SL kvink SA sex JU 3sep ME SL, SL 4n LU okt JU 3sep SL, SL 4n LU 3sep VE okt SL, Rádlo MA JU/SA, UR sep LU 3sep VE kvink UR, UR 2kvint NE sex VE kvink UR. Úmrtí - tranzit – 5variab, retr. ME PL, MA stac. op MA nat.!! , 9.n.d. konj. JU nat.!, DH konj. PL nat., LU 2kvint ME!!, VE n JU!!, VE sex NE!!, UR kva CL!!, Rádlo NE PL/VE, SL kva JU kvint LU 4n SL, ME kvint JU kvint PL 2kvint ME, VE n JU sep MA kva VE. Sabiánské symboly: Slunce nat. – SOPEČNÁ ERUPCE (explozivní energie dlouho potlačovaných obsahů podvědomí) nebo TABULKA OUIJA (schopnost kontaktovat hlubší , nepřístupná místa nevědomé psyche, a vnímavost vůči okultním náznakům a znamením) Merkur nat. – VLAJKA NA PŮL ŽERDI PŘED ÚŘEDNÍ BUDOVOU (společenské ocenění dobře vykonané práce a naplněného osudu) nebo CHLAPEC S KADIDELNICÍ PŘISLUHUJE KNĚZI U OLTÁŘE (první stupeň aktuální účasti na velkém rituálu planetární evoluce) nebo SKUPINA ŠLECHTIČEN NA CEREMONII U DVORA (schopnost předávat dál úctyhodnou tradici v zájmu zachování výlučných kulturních norem) Venuše nat. – FORMÁLNĚ OBLEČENÝ STARŠÍ MUŽ STOJÍ U TROFEJÍ, KTERÉ SI PŘIVEZL Z LOVECKÉ VÝPRAVY (mužská vůle přemoci svou animální přirozenost a udělat dojem na sobě rovné tím, že jim předvede rutinu při provádění dávných tradičních rituálů moci) Jupiter nat. – NOVĚ ZPŘÍSTUPNĚNÁ TERITORIA NABÍZEJÍ PRŮKOPNÍKU NOVÉ PŘÍLEŽITOSTI (energie a potěšení, plynoucí z nových začátků) Pluto nat. – UČITEL DÁVÁ TRADIČNÍM PŘEDSTAVÁM NOVÉ SYMBOLICKÉ FORMY (revize postoje na začátku nového cyklu zkušeností) Nov před nar. – VELKÝ BÍLÝ KŘÍŽ, VÉVODÍCI KRAJINĚ (moudrost a soucit, které mohou vyniknout jako následek prožitého utrpení a izolace) Full před nar. – SL: SOPEČNÁ ERUPCE (explozivní energie dlouho potlačovaných obsahů podvědomí) a LU: VELIKONOČNÍ OSLAVY (všechny velké společenskokulturní Obrazy mají schopnost spojovat jednotlivé členy společenství svou nádherou a okázalostí) 1.Nov – VE SBÍRCE DOKONALÝCH EXEMPLÁŘŮ MNOHA BIOLOGICKÝCH FOREM VYSTAVUJE SVÁ NÁDHERNÁ KŘÍDLA MOTÝL, TĚLO PROTKNUTÉ TENKÝM ŠPENDLÍKEM (nesmrtelná realita archetypu a její odraz v dokonalém, zasvěceném životě) Venuše – záp. elong. – DUHA PO BOUŘCE (spojení "nahoře" a "dole". Úmluva s vlastní božskou podstatou, slib nesmrtelnosti) Merkur – vých. elong. – DÍVČÍ TVÁŘ, NÁHLE PROMĚNĚNÁ ÚSMĚVEM (dychtivě jdeme vstříc novým prožitkům tím, co je v srdci stále mladé) 2.Nov – TŘI HRBOLKY MOUDROSTI NA HLAVĚ FILOSOFA (naplnění lidské schopnosti porozumění na jakékoli úrovni existence) Mars nat. - KŘEHKÁ LAHVIČKA LEŽÍ ROZBITÁ A ŠÍŘÍ JEMNOU VŮNI PARFÉMU (nahodilost příležitostí, které člověka přimějí odtrhnout se od minulosti, stále tak palčivě v srdci uchovávané) Mars stac. – PŘÍRODNÍ STUPNĚ, VEDOUCÍ NA JETELOVÉ POLE V PLNÉM KVĚTU (postupná expanze individuálního vědomí, následující po oplodňujícím prožitku) Dračí ocas nat. – VÁNOČNÍ STROMEČEK, CELÝ OZDOBENÝ (umět si v černých chvílích vytvořit vnitřní pocit štěstí) Dračí hlava nat. - ZUBAŘ PŘI PRÁCI (překonávání negativních následků společenských praktik a chamtivosti ega) http://www.newadvent.org/cathen/13047a.htm a překlad (Britanic) http://wikipedia.infostar.cz/c/ca/cardinal_richelieu.html |
| Tolstoj Lev Nikolajevič, * 9. 9. 1828, + 20. 11. 1910, ruský prozaik, publicista; zakladatel filozofie a křesťanské náboženské koncepce hlásající zásadu lásky k bližnímu, pasivní resistenci a nenásilnou obrodu lidstva a nepřetržité mravní sebezdokonalování člověka. Principy a cíle svého učení zachytil v cyklu publicistických traktátů Zpověď , v díle Co máme kdy dělati, Království Boží v nás a dalších. Literární tvorbu zahájil autobiografickou trilogií Dětství, Chlapectví, Jinošství, zkušenosti z krymské války a obrany Sevastopolu zachytil v cyklu Sevastopolské povídky. Přikláněl se k osvícenským moralitám; přesvědčení o tragickém rozporu světa moderní civilizace a poetické lidové kultury na pozadí přírodních sil vyjádřil v románové epopeji Vojna a mír, v níž odmítá kult hrdinských postav a proklamuje teorii živelného působení osudových faktorů v dějinách. Morálně psychologická dilemata novodobého člověka ztvárnil v románu Anna Kareninová. Psychologickými studiemi jsou analýzy žárlivosti a manželství (Kreutzerova sonáta), prožitku umírání a smrti (Smrt Ivana Iljiče) a sexuálního pudu (Otec Sergej). Politický rozměr zaznamenává společenský román Vzkříšení, v němž šlechtic zažívá duchovní obrodu a symbolicky přiznává svou „vinu před ruským lidem, ztělesněným postavou prostitutky, která se ve vyhnanství sblíží s ruskými revolucionáři. Rané kavkazské zážitky se promítly do novel Kozáci a zejm. Hadži-Murat, skici svobodomyslného a důstojného lidského chování. Psal též naturalistická dramata Vláda tmy a Živá mrtvola, v nichž pranýřuje venkovský patriarchalismus a odosobněné momenty v lidském životě. K důslednému výkladu tolstojovství patří též odmítání veškeré „vyšší“ kultury a měšťanských konvencí 19. století. |
| Reinhardt [rajnhard] Max, vl. jm. Max Goldmann, * 9. 9. 1873, + 30. 10. 1943, německý herec a režisér; reformátor divadelní scény, představitel výpravného, poetického, smyslově bohatého divadla. 1894 – 1904 člen, 1905 – 33 (s přestávkou) umělecký vedoucí a spolumajitel Deutsches Theater v Berlíně, kde experimentoval s jevištním prostorem (otáčivé jeviště, scénické mašinérie aj.). Jeho snaha o velké davové scény a zapojení diváka do jevištní akce ho vedla k pořádání divadelních představení v arénních prostorách, např. v cirkuse Schumann v Berlíně a v cirkuse Renz ve Vídni. V roce 1920 založil (spolu s H. Hofmannsthalem a R. Straussem) tradici Salcburských festivalů. 1924 – 29 působil v Rakousku, od 1929 v Berlíně, poté ve Francii a v USA. Z inscenací: Sen noci svatojanské (W. Shakespeare), Král Oidipus (Sofoklés, v prostoru cirku), Každý člověk (H. Hofmannsthal), Faust (J. W. Goethe), Na dně (M. Gorkij), Živá mrtvola (L. N. Tolstoj), Před východem slunce (G. Hauptmann). Svou režijní tvorbou zásadně ovlivnil vývoj evropského divadla 20. století. Režíroval i kabarety, operu, operetu, revui, filmy. Rozvíjel tradice commedie del arte. |
| Zítek Vilém, * 9. 9. 1890, + 11. 8. 1956, český operní pěvec (bas); 1911 – 25 a 1931 – 47 člen Národního divadla v Praze. 1926 – 31 působil v zahraničí, zvláště v Itálii (1929 – 31 v La Scale). Vynikl zejména v českém operním repertoáru. Usiloval o nové pojetí operního zpěvu s hereckým projevem. O. Ostrčil pro něj napsal roli Ďábla v opeře Honzovo království. |
Ze současnosti 08/09 09/09 10/09 Úvodní strana | Poradna