|
|
| Úvodní strana |
| Drtina František, * 3. 10. 1861, + 14. 1. 1925, český filozof a pedagog; profesor na Univerzitě Karlově v Praze. V letech 1918 – 21 státní tajemník na ministerstvu školství a národní osvěty; věnoval se zejm. reformě vzdělávání dívek a vzdělávání učitelů. Ovlivněn pozitivismem, hlásil se k Masarykovým humanitním ideálům; žádal vědeckou filozofii, avšak s řešením metafyzických problémů. Podílel se na založení revue Athenaum, Naše doba a Česká mysl; od roku 1906 řídil Pedagogické rozhledy. Hlavní spisy: Ideály výchovy, Myšlenkový vývoj evropského lidstva (také jako Úvod do filosofie I-II), Reforma školství. |
| Jesenin Sergej Alexandrovič, * 3. 10. 1895, + 28. 12. 1925, ruský spisovatel; manžel I. Duncanové. Autor melodické lyrické poezie, ovlivněné lidovou slovesností a náboženskou lexikou. Stal se hlavním reprezentantem ruského imažinismu, souputníkem hnutí “selských básníků“. Autobiografické bohémské motivy vytvářejí v jeho poezii přirozený protějšek malebného světa přírody a inspirují lyrickoepické romantické milostné náměty, v nichž dominuje nostalgická atmosféra a pesimistická vize národní katastrofy (Anna Sněginová, Perské lásky, Černý muž, česky výbory Modravá Rus, Oheň jeřabin, Slaměný měsíc). Autor expresionistického dramatického pásma Pugačov. |
| Aragon Louis, * 3. 10. 1897, + 24. 12. 1982, francouzský básník, romanopisec a esejista; básník zloby, lásky a revoluce. Za 2. světové války významný představitel odbojové poezie. Zprvu autor surrealistických děl, později románů budovaných na tezích socialistického realismu, nikdy však neopustil subjektivitu svého pohledu na skutečnost, což se projevilo zvláště v jeho pozdní tvorbě experimentálních románů. Z díla: Skutečný svět, Aurelián, Komunisté, Elsa, Karneval života, Blanche aneb Zapomnění. |
| Halas František, * 3. 10. 1901, + 27. 10. 1949, český básník, esejista a publicista. V jeho tvorbě převládaly motivy proletářské poezie a poetistická témata (Sépie); jako zralý umělec inklinoval k existencialismu, k motivům smrti, konce a deziluze a k básnickému ztělesnění tragického pocitu života (Kohout plaší smrt, Tvář). Halasův vývoj od introspekce k plastickému a předmětnému vidění vyústil v monumentalitu, litaničnost a vnitřní patos básnické tvorby (Staré ženy, Dokořán, Torzo naděje, autobiografická básnická próza Já se tam vrátím). Hledání nové poetiky vyvrcholilo v posmrtně vydaných sbírkách A co? a Potopa. Mladší básnické generaci se věnoval zejm. jako editor knižnice První knížky. |
| Gaierová Nelly, * 3. 10. 1908, + 30. 10. 1995, česká operetní herečka. Působila v řadě českých operetních scén (Ostrava, Brno), 1955 – 79 členka Hudebního divadla v Karlíně. Všestranná herečka s výrazným smyslem pro míru stylizace hudební komedie. Hrála v klasických operetách (F. Lehár, Veselá vdova, R. Friml, Rose Marie aj.), v muzikálech (My Fair Lady, Hello, Dolly) i ve filmech (Nevíte o bytě, Stříbrný vítr, Dita Saxová, Hvězda, Konečná stanice, Příliš hlučná samota). |
Ze současnosti 02/10 03/10 04/10 Úvodní strana | Poradna
