Encyklopedie

Diderot [dydro] Denis, * 5. 10. 1713, + 31. 7. 1784, francouzský osvícenský filozof, spisovatel, teoretik umění a výtvarný kritik; přední encyklopedista. Původně věřící křesťan, později zastánce deismu (Myšlenky filozofické). Oproti ostatním francouzským osvícencům-materialistům chápal přírodu dynamicky (Myšlenky o výkladu přírody); v jejích proměnách viděl zejm. pohyb mechanický (přemístění, oddělení, zhušťování ap.), ale hledal i jiné příčiny vývoje. Ve snaze vysvětlit původ vědomí vyslovil předpoklad o všeobecné citlivosti hmoty. Odmítal despotismus, hájil osvícenou konstituční monarchii. Břitký stylista a kritik společenských a náboženských konvencí, jak lze vidět i z jeho próz (Jakub fatalista, Jeptiška). Zájem o společenské a morální tendence se projevuje i v jeho estetice (Herecký paradox).

5.10.1781 horoskop více...

Bolzano [bolzáno] Bernard, * 5. 10. 1781, + 18. 12. 1848, český matematik, logik, filozof, náboženský a sociálně etický myslitel píšící německy; římskokatolický kněz. Narozen v Praze z rodičů italského a německého původu. V letech 1805 – 19 profesor náboženství na univerzitě v Praze, sesazen za nonkonformismus a osvícenský teologický racionalismus. Zkoumáním pravidel myšlení se stal předchůdcem moderní logiky. Dílo Paradoxy nekonečna obsahuje základní teorie množin, zejm. úvahy o ekvivalentních množinách. Přispěl k základům matematické analýzy, upřesnil důležité pojmy z teorie funkcí a reálných čísel; ovlivnil G. Cantora. V ontologii inspirován G. W. Leibnizem: spolu s Bohem existuje nekonečné množství věčných, vývojově odstupňovaných duchovních substancí-monád, nadaných představivostí a schopností vytvářet různé celky; duše je jméno pro vládnoucí substanci v lidském těle. V utopii O nejlepším státě vylíčil společnost, v níž vládne volnost a rovnost a jako nejvyšší mravní princip platí zájem obecného blaha. Proti německému i českému nacionalismu kladl spolupráci všech na obecně lidských úkolech. Ovlivnil empirismus Brentanův a Husserlovu fenomenologii.

5.10.1872 horoskop více...

Votoček Emil, * 5. 10. 1872, + 11. 10. 1950, český chemik; profesor na Českém vysokém učení technickém v Praze. Nejvýznamnější český chemik meziválečného období. Zabýval se chemií analytickou a organickou; studoval cukry, tzv. methylpentosy. Spoluautor (spolu s A. Sommerem-Baťkem) českého anorganického názvosloví, spoluzakladatel (spolu s J. Heyrovským) časopisu Collection of Czechoslovak Chemical Communications. Autor vysokoškolských učebnic anorganické a organické chemie, autor několikajazyčného chemického slovníku, ale i hudebních skladeb (písňových a komorních) a hudebního slovníku.

5.10.1919 horoskop více...

Zamarovský Vojtěch, * 5. 10. 1919, český prozaik a překladatel slovenského původu; všechna jeho díla vycházela současně česky a slovensky. Autor populárněnaučných knih a literatury faktu z oblasti starověkých civilizací; zabýval se starověkými dějinami a kulturou Řecka a Říma (Sedm divů světa, Objevení Tróje, Bohové a hrdinové antických bájí, Dějiny psané Římem, Řecký zázrak, Vzkříšení Olympie), dějinami starověkého Egypta (Slovník egyptských bohů, Jejich veličenstva pyramidy) a Předního východu (Na počátku byl Sumer, Za tajemstvím říše Chetitů). Svým dílem popularizoval práci českých archeologů a historiků.

5.10.1936 horoskop více...

Havel Václav, * 5. 10. 1936, český politik a dramatik. Při zaměstnání vystudoval střední školu a v 60. letech obor dramaturgie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění. 1965 člen a 1968 – 69 předseda redakční rady časopisu Tvář. 1961 – 68 dramaturg Divadla Na zábradlí. V roce 1967 v projevu na IV. sjezdu svazu spisovatelů kritizoval diskriminaci české a slovenské kultury a občanských svobod komunistickým režimem. 1968 předseda Kruhu nezávislých spisovatelů. Po roce 1968 byl donucen odejít z divadla; určitý čas pracoval jako dělník, současně se věnoval autorské tvorbě a občanským aktivitám. Přispíval do samizdatových edic a do Lidových novin a dalších periodik. Spoluzakladatel a jeden z prvních signatářů a mluvčích Charty 77. V 70. a 80. letech několikrát vězněn, naposled v roce 1989 za přípravu a účast na tzv. Palachově týdnu. V létě 1989 iniciátor petice Několik vět. V listopadu 1989 vedoucí osobnost opozice, která jednala s představiteli komunistického režimu; spoluzakladatel Občanského fóra. Po abdikaci G. Husáka byl 29. 12. 1989 zvolen prezidentem ČSSR, opakovaně v červenci 1990 ČSFR; rezignoval v červenci 1992 v souvislosti s rozpadem státu. V únoru 1993 zvolen prezidentem České republiky. Má velkou autoritu mezi spoluobčany i autoritu mezinárodní; nositel řady mezinárodních ocenění. Hlavní díla: Zahradní slavnost, Vyrozumění, Žebrácká opera, Audience, Vernisáž, Horský hotel, Protest, Largo desolato, Pokoušení, Asanace; eseje Slovo o slovu, Moc bezmocných, O lidskou identitu, Do různých stran, Letní přemítání; korespondence z vězení Dopisy Olze.