|
Hauptmann Gerhart, * 5. 11. 1862, + 8. 6. 1946, německý dramatik a prozaik; nejvýznamnější německý dramatik přelomu 19. a 20. stol. Působil jako sochař v Římě; žil ve Slezsku, v Berlíně a na ostrově Hiddensee. Po roce 1933 žil dále v Německu v ústraní. Zprvu byl ovlivněn naturalismem, např. slavné drama Vor Sonnenaufgang (Před východem slunce) s drastickými scénami, které vyvolaly skandál, nebo Forman Henčl, v němž je hrdina dohnán ženou k sebevraždě. Drama Tkalci čerpá z povstání slezských tkalců v roce 1844. Zlodějská komedie Bobří kožich ostře kritizuje “lepší společnost“. Novoromantický ráz má např. drama Hanička, kde se realita mísí se snem, nebo Potopený zvon. Protiválečnou tendenci nese tetralogie z doby antiky Iphigenie in Delphi (Ifigenie v Delfách), Iphigenie in Aulis (Ifigenie v Aulidě), Agamemnons Tod (Agamemnonova smrt) a Elektra. Z naturalismu vyšel i v próze, např. v románech Blázen v Kristu Emanuel Quint a Atlantis. Ve svých nejlepších dílech ztvárňoval Hauptmann s velkým citem sociální problematiku své doby, leckdy v historických kulisách. V jeho dílech se mísí soucit s bídou a bojová kritika současné společnosti se zachycením prvků života do té doby často tabuizovaných. Nobelova cena v roce 1912.
|