Úvodní strana |
| Bunyan [banjen] John, * 28. 11. 1628, + 31. 8. 1688, anglický náboženský prozaik. Bojoval v Cromwellově armádě, po skončení revoluce (1660) působil jako kalvinistický (puritánský) kazatel v rodném Bedfordu; dlouhodobě vězněn pro odmítání státního anglikánského náboženství. V barokní alegorické próze těžil ze středověké a renesanční tradice (W. Langland, E. Spenser) i z napětí mezi abstraktními představami a konkrétním detailem; autor náboženské autobiografie (Grace Abounding to the Chief of Sinners (Úplné milosrdenství k arcihříšníkovi) a zejm. náboženské knihy Cesta křesťana z města zkázy na horu Sion a Poutníkova cesta, podobenství o individuální i společné cestě ke spáse a jejích překážkách. Ovlivnil např. D. Defoea. |
| Engels [engls] Friedrich, * 28. 11. 1820, + 5. 8. 1895, německý filozof a ekonom; spoluzakladatel marxismu a komunistického hnutí, aktivně činný v I. a II. Internacionále. Spolu s K. Marxem formuloval základy dialektického materialismu i materialistického učení o dějinách a historickém poslání dělnické třídy. Pokusil se o materialistickou interpretaci výsledků vědeckého poznání 19. stol. Na některá jeho zjednodušení a zploštění filozofických i ekonomických problémů navazoval dogmatický marxismus 20. stol. Z díla: Anti-Dühring, Dialektika přírody, Německá selská válka. |
| Blok Alexandr Alexandrovič, * 28. 11. 1880, + 7. 8. 1921, ruský básník a dramatik. Spolu s A. Bělým tvůrce ruského literárního symbolismu. V rané lyrice rozvíjel estetické ideály krásy, ztělesněné v nadčasové vizi tzv. věčného ženství (Verše o Krásné dámě). Ve zralé tvorbě se zabýval aktuálními protiklady romantických iluzí s pragmatismem každodenního civilizačního dění (české výbory Hudba snů a světa, Poslední jamby), což vyústilo v tragické lyricko-epické básnické skladby, expresívně reflektující zpočátku vizi, posléze reálnou přítomnost historické katastrofy v době 1. světové války a občanské války v Rusku (poémy Solovjinyj sad – Slavičí sad, Vozmezdije – Odplata, Skythové, Dvanáct). Psal též milostnou poezii a parafráze ruských a cikánských romancí. Zakladatel ruského symbolistického dramatu; do her Panoptikum, Korol na ploščadi (Král na náměstí), Něznakomka (Neznámá) a zejm. do historické tragédie Roza i krest (Růže a kříž) promítl symbolistickou dramatickou estetiku. Vynikl i jako literární kritik, autor publicistických dokumentů (Poslední dny carské vlády na základě nevydaných dokumentů) a zejm. filozofický esejista, analyzující vztah intelektuála a dějin, intelektu a násilí (Rusko a inteligence, Intelligencija i revoljucija – Inteligence a revoluce). |
| Zweig [cvajg] Stefan, * 28. 11. 1881, + 23. 2. 1942, rakouský prozaik a esejista; bratranec M. Zweiga. 1. světové válka v něm vyvolala antimilitaristické postoje. V roce 1938 emigroval před fašismem do Velké Británie, v roce 1941 do Brazílie. Jeho románové biografie, např. Romain Rolland, Joseph Fouché, Marie Antoinetta, Marie Stuartovna, Triumf a tragika Erasma Rotterdamského, Magellan, Amerigo, Balzac, jsou založeny na hlubokém pramenném výzkumu, podobně jako historické miniatury (Hvězdné hodiny lidstva). Autor románu Netrpělivost srdce a novel Amok, Zmatení citů aj. Šachová novela je protestem proti fašismu i skrytým klíčem k jeho sebevraždě. Kniha Svět včerejška je autobiografická. |
| Nasková Růžena, * 28. 11. 1884, + 17. 6. 1960, česká herečka; sestra H. Malířové. V letech 1907 – 55 (hrála do 1948) byla členkou Národního divadla v Praze. Své herectví, v němž vycházela z psychologie realismu, rozvíjela zejm. podněty symbolické stylizace. Vynikla v rolích sebevědomých aktivních žen, později moudrých žen lidu. Z divadelních rolí: Matka Jugovičů (I. Vojnovič Smrt matky Jugovičů), Regan (W. Shakespeare Král Lear), Roxana (E. Rostand Cyrano z Bergeraku), Hospodyně (H. Wuolijokiová Ženy na Niskavuori), Šestáková (J. K. Tyl Paličova dcera), Máma (J. Kvapil Princezna Pampeliška). Hrála v řadě filmů (Kouzelný dům, Tanečnice, Tetička aj.) . Autorka memoárů Jak šel život a Malá kronika dnů 1934 – 46. |
| Moravia [morávja] Alberto, * 28. 11. 1907, + 26. 9. 1990, italský prozaik, novinář, literární kritik. Vynikl již v roce 1929 románem Lhostejní, kritickým obrazem úpadku italské měšťanské rodiny, s typickými motivy odcizení a neschopnosti “autentických“ lidských vztahů. Toto téma obměňoval v řadě dalších děl, např. Agostino, Neposlušnost, Pohrdání, Nuda, Pozornost. Protifašistická a odbojová tematika se objevila v románech Konformista, Římanka a Horalka, svět římské chudiny žijící na okraji společnosti zobrazil v Římských povídkách. V poslední fázi své tvorby se soustředil na líčení sexu, který považoval za základní moment lidského života. Řada jeho románů a povídek byla zfilmována. |
Ze současnosti 27/11 28/11 29/11 Úvodní strana | Poradna