Encyklopedie

11.12.1475 horoskop více...

Lev X., vl. jm. Giovanni de Medici, * 11. 12. 1475, + 1. 12. 1521, italský duchovní, papež od roku 1513; syn Lorenza I. Medici (jeho vlivu vděčil za postup v církevní kariéře). Ve sporech mezi Itálií a Francií se nejprve postavil na stranu Francie a bez úspěchu prosazoval volbu Františka I. císařem, posléze podporoval Karla V. Neztotožnil se s reformními návrhy pátého lateránského koncilu a podcenil význam vystoupení M. Luthera, které sám podnítil obnovením prodeje odpustků. Byl vzdělaným humanistou s minimem náboženských zájmů; podporoval umění a vědu.

11.12.1803 horoskop více...

Berlioz [berljóz] Hector, * 11. 12. 1803, + 8. 3. 1869, francouzský skladatel a dirigent; představitel novoromantismu. Od roku 1842 podnikl řadu koncertních cest po Evropě, 1846 navštívil Prahu. Vytvořil osobitou koncepci programní hudby, zejm. symfonie, jejíž formu sjednotil pomocí stálé hudební myšlenky (idée fixe). Rozšířil zvukové a barevné možnosti symfonického orchestru. Řada jeho děl má monumentální formu a mimořádný provozovací aparát (Rekviem, Symfonie smuteční a triumfální, Te Deum). Autor předeher (Král Lear, Římský karneval), programních symfonií (Fantastická symfonie, Lelio, Harold v Itálii, Romeo a Julie), oratoria (Faustovo prokletí), oper (Trójané, Benvenuto Cellini), sborů a písní (cyklus Letní noci). Napsal nauku o instrumentaci, Paměti a Večery v orchestru.

11.12.1900 horoskop více...

Týrlová Hermína, * 11. 12. 1900, + 3. 5. 1993, česká režisérka; spolu s J. Trnkou a K. Zemanem vytvořila českou školu loutkového filmu. Začínala jako ilustrátorka dětských časopisů a animátorka. Od 30. let natáčela filmy loutkové, kreslené i filmy s použitím jiných materiálů (Ferda mravenec, Vzpoura hraček, Ukolébavka, Zlatovláska, Vláček kolejáček, Vlněná pohádka, Kulička, Korálová pohádka).

11.12.1900 horoskop více...

Gadamer Hans Georg, * 11. 12. 1900, německý filozof; spolutvůrce moderní hermeneutiky. Ovlivněn zejm. M. Heideggerem, navazoval též na W. Diltheye a E. Husserla. Hermeneutiku klade do souvislosti s lidskou existencí; ta je vysvětlována z řeči (textu) jako z univerzálního prostředku našeho setkávání se jsoucím. Předpokladem každého rozumění je předjímání celkového smyslu (tzv. předvědění, předporozumění). Klade důraz na dějinný moment rozumění; tradice je podle něho nevyčerpatelná, protože každá generace začíná znovu, a to, co je tradováno, ukazuje v nových situacích nové významové aspekty: v setkávání s texty se stále rodí nové otázky, tedy i nové odpovědi. Hlavní dílo: Wahrheit und Methode (Pravda a metoda).

11.12.1901 horoskop více...

Marvan Jaroslav, * 11. 12. 1901, + 21. 5. 1974, český herec. 1925 – 43 člen Divadla V. Buriana, 1943 –50 Městského divadla na Vinohradech, 1950 – 54 Městských divadel pražských, 1954 – 72 Národního divadla v Praze. Z divadelních rolí: Orgon (Moličre Tartuffe), Billy Rice (J. Osborne Komik), Chrobák (K. a J. Čapkové Ze života hmyzu). V komediích častý partner V. Buriana (Anton Špelec ostrostřelec, Revizor, U pokladny stál, Katakomby). Z dalších filmů: Škola základ života, Cesta do hlubin študákovy duše, Poslední mohykán, Městečko na dlani, Dovolená s Andělem, Anděl na horách. Obsazován do rolí policejních úředníků (Třináctý revír, Poslušně hlásím, Pěnička a Paraplíčko, Vražda v hotelu Excelsior, televizní seriál Hříšní lidé Města pražského) i svérázných hrdinů (Plavecký mariáš). Vytvořil 150 filmových postav.

11.12.1913 horoskop více...

Marais [mare] Jean, vl. jm. Jean Alfred Marais-Villain, * 11. 12. 1913, + 8. 11. 1998, francouzský herec. Jeho umělecká kariéra je spjata zejm. s básníkem, dramatikem a režisérem J. Cocteauem, v jehož filmech vytvořil titulní role (Ruy Blas, Věčný návrat, Kráska a zvíře, Dvouhlavý orel, Hrozní rodiče, Orfeus). Popularitu získal jako představitel romantických hrdinů v dobrodružných a historických filmech (Hrabě Monte Christo, Hrbáč, Kapitán Fracasse, Fantomas, Zázrak vlků, Železná maska). Věnoval se malířství. Napsal vzpomínkové knihy Mé čtyři pravdy a Příběhy mého života.

11.12.1918 horoskop více...

Solženicyn Alexandr Isajevič, * 11. 12. 1918, ruský spisovatel, publicista a politický činitel. Určujícím impulsem pro jeho literární tvorbu se kromě válečných zážitků stal dlouholetý pobyt v sovětském koncentračním táboře a léta vyhnanství. Zkušenosti a studium materiálu posléze shrnul v dokumentární politické obžalobě stalinismu (i leninismu) Souostroví Gulag; dílo metaforicky zrcadlí Sovětský svaz jako sféru nekonečných koncentračních táborů, jako společnost, v níž vězeňská atmosféra triumfuje. Z pohledu každodennosti a jejích specifických psychologických mechanismů jsou koncentrační tábory a vězení vylíčeny poprvé v novele Jeden den Ivana Děnisoviče, v románech Rakovina a V kruhu prvním. Syntetické shrnutí Solženicynova života v 60. letech, kdy spolupracoval zejm. s A. T. Tvardovským v Novém miru, obsahují vzpomínky Bodalsja těljonok s dubom (Tele a dub). Některé další románové a dokumentární práce se staly součástí rozsáhlého románového cyklu pod souhrnným názvem Krasnoje koleso (Rudé kolo). Jde o retrospektivu společensko-historického vývoje Ruska od revoluce v roce 1905 přes 1. světovou válku až po bolševický převrat na přelomu let 1917 a 1918. Psal též politické traktáty a etické eseje (Nežít ve lži, Rozdělený svět), dramata a básně. Spolu s fyzikem A. D. Sacharovem patří k symbolům boje za lidská práva v SSSR a k hlavním reprezentantům kulturní opozice a disidentských kruhů. V 70. a 80. letech žil v exilu v USA. Nobelova cena v roce 1970.