|
Heine [hajne] Heinrich, vl. jm. Haary Heine, * 13. 12. 1797, + 17. 2. 1856, německý básník. Pocházel ze zámožné židovské rodiny; studoval práva v Bonnu a Göttingen, pro soubojovou aféru byl vyloučen. V roce 1825 konvertoval k protestantismu. Židovskou tematiku mísil ve svém literárním díle s katolickou mystikou. Jeho život i dílo ovlivněny vztahem k ženám; nešťastně miloval své sestřenice Amálii a Terezu. Cestoval po Německu a Itálii, v roce 1831 přesídlil do Paříže. V Německu byla jeho díla 1835 zakázána. Sympatizoval se socialistickými myšlenkami, spřátelil se s K. Marxem, ale obával se nebezpečného vlivu komunistických idejí na kulturu. Od roku 1848 těžce nemocen. Jeho básně byly stále cyničtější. Nejslavnější sbírka básní Kniha písní. Východiskem jeho veršů byla lidová píseň, velkou oblibu získaly balady. Z písní zlidověla rýnská pověst Lorelei, z dalších prací jsou velmi populární Potulné krysy, Slezští tkalci, Enfant perdu, Doktrína aj. Útočný a kritický ráz má veršovaný cyklus Německo, Zimní pohádka i básnická pohádka Atta Troll. Sbírka Romanzero je plná pesimismu. Mnoho básní zhudebněno např. F. Schubertem, J. Brahmsem, Z. Fibichem, J. B. Foerstrem Obrazy z cest obsahovaly čtyři svazky. Heine byl v Čechách populární již v pol. 19. stol., byl hojně překládán, jeho styl vyhovoval českým obrozenským básníkům, vytvářejícím moderní český básnický jazyk. Inspiroval např. J. Nerudu, F. Gellnera.
|