|
|
| Úvodní strana |
| Gustav II. Adolf, * 19. 12. 1594, + 16. 11. 1632, švédský král z dynastie Vasa od 1611; vnuk Gustava I. Vasy. V roce 1614 zřídil nejvyšší dvorský soud, šlechtě poskytl politické a hospodářské výsady, provedl řadu správních, finančních a vojenských reforem. 1613 ukončil kalmarskou válku, 1617 uzavřel výhodný mír s Ruskem, ve válkách s Polskem 1621 – 29 získal řadu území v Polsku a v Prusku, upevnil švédskou moc v Pobaltí. Snaha o vytvoření velké říše na Baltu vedla Švédsko k účasti v třicetileté válce 1618 – 48, v níž získalo velmocenské postavení. 17. 9. 1631 porazil Gustav II. Adolf císařská vojska vedená J. T. Tillym u Breitenfeldu. Jeho postup zastavil až Albrecht z Valdštejna. Padl v bitvě u Lützenu. |
| Filip V. z Anjou, * 19. 12. 1683, + 9. 7. 1746, španělský král od roku 1700. Zakladatel bourbonské dynastie ve Španělsku (de Borbón), kam byl povolán na základě testamentu Karla II. (1661 – 1700), posledního španělského panovníka z rodu Habsburků. Trůn vybojoval ve válce o špaňelské dědictví 1701 – 14. Zrušil výsady Aragónu a Valencie, 1713 upravil nástupnictví. V roce 1724 abdikoval ve prospěch svého syna Ludvíka (1707 – 1724), po jehož smrti se vrátil k moci. V tomto období jeho vlády se Španělsko účastnilo válek o dědictví polské a rakouské. Ve vnitřní politice měl Filip V. zájem o posílení vojenské a námořní síly Španělska, o povzbuzení výroby a obchodu a o růst kulturní úrovně zakládáním vědeckých akademií a jiných kulturních institucí. |
| Zápotocký Antonín, * 19. 12. 1884, + 13. 11. 1957, český politik; syn L. Zápotockého-Budečského. 1907 – 14 funkcionář sociálně demokratické strany a redaktor jejího tisku na Kladně. 1914 – 18 sloužil v rakousko-uherské armádě. 1919 – 21 jeden z hlavních představitelů tzv. marxistické levice v Československé sociálně demokratické straně; v době prosincové stávky 1920 řídil revoluční akce na Kladně. 1921 vězněn. Od 1921 člen KSČ, 1921 – 24 člen jejího výkonného výboru, 1922 – 25 generální tajemník strany; od 1924 člen ÚV (ústředního výboru) KSČ. 1925 – 38 člen politbyra (předsednictva) ÚV KSČ a poslanec Národního shromáždění; 1929 – 39 generální tajemník Rudých odborů. V dubnu 1939 zatčen při pokusu o přechod hranic, 1939 – 40 vězněn nacisty v Praze na Pankráci. 1940 – 45 v koncetračním táboře Sachsenhausen. 1945 – 50 předseda Ústřední rady odborů, od 1945 člen politbyra ÚV KSČ. 1945 – 53 poslanec; od 18. 6. do 18. 7. 1946 předseda Národního shromáždění; od února do června 1948 náměstek předsedy, 1948 – 53 předeseda vlády. Od 21. 3. 1953 do své smrti prezident republiky. Podílel se na převratu se na únorovém převratu 1948 a nesl spoluodpovědnost za praktiky komunnistického totalitního režimu v následujících letech. Autor autobiografických románů Vstanou nový bojovníci, Bouřlivý rok, Rudá záře nad Kladnem a historického románu Rozbřesk. |
| Breton André, * 19. 12. 1896, + 28. 9. 1966, francouzský básník, prozaik, esejista; zakladatel surrealismu, jeho autoritářský teoretik a ortodoxní zastánce. Své teorie důsledně dodržoval v básnických sbírkách, např. Magnetická pole (s Ph. Soupaultem), Neposkvrněné početí (s P. Eluardem), Spojité nádoby, Vzduch vody, Šílená láska. Z esteticko-teoretických esejů, vedle Manifestů surrealismu (první vyšel 1924), měly největší ohlas Ztracené kroky a studie o surrealistických malířích Surrealismus a malířství. Autor poetické prózy Nadja; lásku-ženu ztotožnil s poezií, láska i poezie jsou zrozeny z touhy a směřují k tomu, aby neustále živily touhu. Pro Bretona je poezie substancí schopnou měnit realitu. Surrealistickému hnutí zůstal věrný po celý život. |
| Brežněv Leonid Iljič, * 19. 12. 1906, + 10. 11. 1982, sovětský politik. Stranickou kariéru začal na Ukrajině v 30. letech. Za války politický komisař v armádě, dosáhl hodnosti generálporučíka. V roce 1950 první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany (ÚV KS) Moldávie, v letech 1954 – 56 první tajemník ÚV KS Kazachstánu, 1957 člen politbyra, 1960 – 64 a od 1977 předseda Nejvyššího sovětu. 1964 se aktivně podílel na pádu N. S. Chruščova, jmenován prvním tajemníkem; 1966 generální tajemník. Vnitřní politika Brežněva se vyznačovala stagnací, zahraniční politika agresivitou, posilováním impéria a jeho vojenské moci, přestože se Brežněv propagandisticky hlásil k mírovému soužití se Západem. V posledních letech vlády nemocen. |
Ze současnosti 18/12 19/12 20/12 Úvodní strana | Poradna
