Úvodní strana |
| Zwingli Ulrych (Huldrych), * 1. 1. 1484, + 11. 10. 1531, švýcarský náboženský reformátor; v roce 1506 byl vysvěcen na kněze, pod vlivem E. Rotterdamského stoupenec pacifismu. V roce 1523 pod vlivem Martina Luthera vyhlásil 67 tezí a postavil se do čela reformního hnutí. Prosazoval republikánské principy v církvi i ve státě, odmítal katolické svátosti, celibát, klášterní život. Padl v bitvě u Kappelu. |
| Coubertin [kuberten] Pierre Fredi de, baron, * 1. 1. 1863, + 2. 9. 1937, francouzský pedagog a historik; zakladatel novodobých olympijských her. V letech 1894 – 96 generální sekretář Mezinárodního olympijského výboru, 1896 – 1925 jeho předseda. Usiloval o reformu školství, požadoval zrovnoprávnění tělesné výchovy s ostatními učebními předměty, výstavbu hřišť a organizování sportovních soutěží na školách. Olympijský vítěz v umělecké soutěži na olympijských hrách v roce 1912 za Ódu na sport. |
| Blaumanis [blaumanys] Rudolfs (Karlis Leonids), * 1. 1. 1863, + 4. 9. 1908, lotyšský spisovatel. Klasik lotyšského psychologického realismu konce 19. a zač. 20. stol., překládaný do evropských jazyků (česky vyšly výbory Lotyšské povídky a Smrt na kře). Z jeho seversky zasmušilých a čechovovsky delikátních novel vynikají Andriksons, Ve stínu smrti a Jarní mrazíky, z venkovského prostředí je komedie Skroderdienas Silmačos (Krejčovské dny v Silmačích) a psychologická tragédie Indránové. |
| Forster [fórstr] Edward Morgan, * 1. 1. 1879, + 7. 6. 1970, anglický prozaik. Jeho romány, odehrávající se buď v cizině (Kam se bojí vkročit andělé), nebo stavějící proti sobě postavy z různého společenského zázemí (Howards End), jsou citlivé psychologické sondy kritizující úpadek středostavovských hodnot anglické společnosti Cesta do Indie zkoumá vztahy mezi příslušníky nerovnoprávně postavených národů. |
| Béjart [bežár moris] Maurice, vl. jm. Maurice-Jean Berger, * 1. 1. 1927, francouzský tanečník, choreograf, režisér, pedagog; významná osobnost současného tanečního umění. Debutoval v roce 1944 v Marseille, 1949 angažován do Mezinárodního baletu v Londýně, 1950 – 52 člen Švédského královského baletu. V letech 1954 – 57 vedl s J. Laurentem v Paříži Ballets de l'Etoile, 1957 založil Ballet-théâtre de Paris a 1960 v Bruselu Ballet du XXe sičcle, pro který vytvořil řadu choreografií a výprav (mj. M. Ravel Bolero). Balet má podle něho vyjadřovat složitost duchovního života naší doby; proto kombinuje tanec, pantomimu, zpěv, slovo i film. Problematika některých děl je blízká existenciálnímu myšlení. Béjart se inspiruje rovněž taneční kulturou Orientu a Afriky. Od roku 1970 vede taneční školu Mudra v Bruselu. |
| Čarnogurský Ján, * 1. 1. 1944, slovenský právník a politik. V letech 1970 – 81 jako advokát obhajoval disidenty, zároveň organizoval nezávislé katolické aktivity. 1989 – 90 místopředseda vlády ČSFR. Od 1990 předseda Křesťanskodemokratického hnutí na Slovensku, v letech 1990 – 91 místopředseda, 1991 – 92 předseda vlády SR, od 1998 ministr spravedlnosti. |
Ze současnosti 31/12 01/01 02/01 Úvodní strana | Poradna