|
Dyk Viktor, * 31. 12. 1877, + 14. 5. 1931, český básník, prozaik, dramatik, novinář a politik. Původně právník, od roku 1900 se profesionálně věnoval literatuře. Stal se mluvčím radikálního českého nacionalismu a historismu – státoprávního programu obnovy samostatného českého státu. Za 1. světové války v odboji (1916 – 17 vězněn ve Vídni), od roku 1918 redaktor Národních listů a předák československé národní demokracie, po 1918 poslanec za národně demokratickou stranu, od 1925 senátor. Atmosféru studentského hnutí a politických bojů z konce 19. stol. zachytil v románech Konec Hackenschmidův, Prosinec, Prsty Habakukovy. V básnických sbírkách Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice, Prohrané kampaně kriticky a ironicky glosoval politický a kulturní život národa. Vztah jednotlivce k vlasti a národu a mravní smysl boje za národní osvobození vyjádřil v básnické tetralogii z období 1. světové války Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok. Vrcholem jeho intimní, elegicky meditativní lyriky, v níž dospěl k překonání deziluze a skepse zdůrazněním smyslu i tragického heroismu stále nových zápasů o budoucnost, je poslední básnická kniha Devátá vlna. Podobný svár romantické touhy po ideálu se skutečností a intelektuální skepsí prochází celou Dykovou tvorbou (poezie: Marnosti, Buřiči, Milá sedmi loupežníků, Giuseppe Moro, drama Zmoudření Dona Quijota, novela Krysař).
|