Encyklopedie

Newton [njútn], sir Isaac, * 4. 1. 1643, + 31. 3. 1727, anglický fyzik, matematik a astronom; člen, v letech 1703 – 27 předseda Královské společnosti v Londýně. V roce 1705 byl povýšen do šlechtického stavu. Je zakladatelem klasické mechaniky. Objevil gravitační zákon, podílel se (souběžně s G. W. Leibnizem) na vytvoření infinitezimálního počtu. Prováděl optické výzkumy, objasnil rozklad světla, zkonstruoval zrcadlový dalekohled. Zabýval se též alchymií. V díle Philosophiae naturalis principia mathematica (Matematické základy přírodovědy) formuloval tři základní zákony dynamiky (tyto zákony dnes nazývány Newtonovy zákony).

4.1.1846 horoskop více...

Karafiát Jan, * 4. 1. 1846, + 31. 1. 1929, český prozaik; evangelický kněz. Působil jako nezávislý misionář a vydavatel časopisu Reformované listy. Autor dnes už klasické knihy pro děti Broučci, v níž dětská fantazie přirozeně splývá s všední realitou. Ze svého zaujetí kněžským posláním se Karafiát vyznal v pětidílných Pamětech spisovatele Broučků.

4.1.1874 horoskop více...

Suk Josef, * 4. 1. 1874, + 29. 5. 1935, český skladatel, houslista a pedagog; zeť A. Dvořáka. Významný představitel české hudební moderny kolem 1900. V roce 1891 spoluzakladatel a 1891 – 1933 člen Českého kvarteta. Od roku 1922 profesor skladby na mistrovské škole konzervatoře v Praze. Těžiště jeho tvorby spočívá v hudbě instrumentální. Z díla: symfonie E dur, Asrael; suita Pohádka léta, symfonické básně Zrání, Praga; Epilog, Serenáda Es dur pro smyčce, Meditace na staročeský chorál Svatý Václave pro smyčcový kvartet nebo pro smyčcový orchestr, klavírní cykly Jaro, Letní dojmy, O matince, Životem a snem, komorní skladby, hudba k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena. Na uměleckých soutěžích na olympijských hrách v roce 1932 získal v oboru hudba stříbrnou medaili (zlatá nebyla udělena) za pochod V nový život. K jeho žákům patřili P. Bořkovec, J. Ježek, E. Hlobil, K. Reiner, K. Slavický, B. Martinů a další.

4.1.1932 horoskop více...

Saura Carlos, * 4. 1. 1932, španělský filmový režisér; významný představitel světové moderní kinematografie. Manžel G. Chaplinové, kterou obsazoval do svých filmů. Začínal jako fotograf, absolvoval filmovou školu v Madridu (debutoval krátkým filmem Nedělní odpoledne), kde poté přednášel obor režie. Zpočátku tvořil pod vlivem italského neorealismu, později navázal na domácí tradice, zejm. na L. Buńuela. Autor psychologicko-kritických filmů s typickou nadreálnou atmosférou, ve kterých se vyrovnává s dědictvím Frankova režimu a s pokryteckou morálkou španělské společnosti (Hon, Sestřenice Angelika, Zahrada rozkoší, Anna a vlci, Maminka slaví 100. narozeniny, Starý dům uprostřed Madridu). Natočil též záznam baletu na motivy hry F. García Lorky Krvavá svatba a variaci na Bizetovu Carmen.