Encyklopedie

Bacon [bejkn] Francis, baron z Verulamu, vikomt ze Saint Albanu, * 22. 1. 1561, + 9. 4. 1626, anglický filozof a státník. Iniciátor novověkého pojetí poznání, podle kterého je cílem vědy a filozofie zlepšovat podmínky lidského života. Zdůraznil praktický význam vědy, kdy „lidské vědění a moc splývají v jedno" (Nové Organon); představu budoucí společnosti vylíčil v nedokončené sociální utopii Nová Atlantida. Kritizoval scholastiku a usiloval o velké obnovení věd; poznatky získané empiricky (zejm. experimentem a pozorováním) doporučil opřít o jednotnou induktivní metodu, neboť člověka klamou smysly i vlastní mysl (viz též idoly). Metoda indukce sice neodpovídá plně povaze novověké vědy (a Bacon navíc nedocenil úlohu matematiky a matematizace), ale Bacon zřejmě jako první formuloval její sociální a industriální charakter.

22.1.1729 horoskop více...

Lessing Gotthold Ephraim, * 22. 1. 1729, + 15. 2. 1781, německý spisovatel, filozof a estetik; hlavní představitel německého literárního osvícenství. Od roku 1767 byl dramaturgem v divadle v Hamburku (Hamburská dramaturgie). Ve spise Láokoón čili o Hranicích malířství a poezie položil základy ke srovnávací uměnovědě a vytyčil znaky odlišující výtvarné umění od poezie. Základem díla je srovnání, jak je zpracována láokoónská antická báje ve výtvarném umění a v písemnictví. Pozadí spisu tvoří reakce na některé Winckelmannovy názory na umění. Drama Miss Sara Sampson aneb Dvě milenky líčí poprvé na německém jevišti tragiku měšťanské hrdinky. Hra Mína z Barnhelmu aneb Vojácké štěstí je první německou měšťanskou komedií (na pruských jevištích byla zakázána). Kritická je i tragédie Emilia Galotti, inspirovaná antickou látkou a obracející se proti současné společnosti v Německu. Drama Moudrý Nathan je typicky osvícenské, namířené proti netolerantnosti ve víře i v názorech vůbec. Pro Lessinga je rozum nejvyšším kritériem. Překonal Gottschedovy názory na uměleckou tvorbu, především na divadelní. Přimkl se k anglickému dramatu, především k W. Shakespearovi, odmítl gottschedovskou jednotu času (drama se mělo odehrát během 24 hodin, nanejvýše 36, přičemž se děj měl odvíjet ve dne, protože v noci slušní lidé spí), místa (drama se mělo odehrát na jednom místě) a děje (drama se mělo držet základní dějové osnovy a neodbočovat do epizod). Lessing zdůraznil roli fantazie v umělecké tvorbě.

22.1.1788 horoskop více...

Byron [bajrn] George Gordon Noël, lord, * 22. 1. 1788, + 19. 4. 1824, anglický romantický básník; výrazně ovlivnil evropský i český romantismus. Psát začal pod vlivem antické literatury (Horatius), anglického klasicismu (A. Pope) a Macphersonových Ossianových básní na střední škole v Harrow (sbírka Hours of Idleness – Hodiny zahálky). Prosadil se satirou English Bards and Scotch Reviewers (Angličtí bardi a skotští recenzenti), kterou vydal po ukončení studia v Cambridgi a před první cestou do Středomoří. Během pobytu v Athénách (1810 – 11) začal psát moderní epos Childe Haroldova pouť; první dva zpěvy, vydané po návratu domů (1812), mu získaly neobyčejný věhlas, stejně jako exotické básnické povídky (Džaur, Nevěsta z Abydu, Korzár, Lara, Parisina, Obléhání Korintu) s temnými, odbojnými hrdiny a lyrická sbírka Hebrejské melodie. Zážitky z cesty do Švýcarska, z pobytů v Alpách a v Itálii inspirovaly Byrona k napsání 3. a 4. zpěvu Childe Haroldovy pouti; původně satira na rytířské romány se změnila v básnický deník, řetěz meditací o vztahu romantického tvůrce k přírodě a dějinám. Krize osobnosti i společenského řádu je námětem filozofických dramatických básní (Manfréd, Kain) a historických her z Benátek (Marino Faliero, Dva Foscariové), ze starověku (Sardanapal) a z třicetileté války (Werner). Během pobytu v Benátkách napsal novou satirickou epiku s karnevalovými prvky (básnická povídka Beppo) a moderní epos Don Juan, který zůstal nedokončen (Byron zemřel při protitureckém povstání v Řecku).

22.1.1849 horoskop více...

Strindberg August, * 22. 1. 1849, + 14. 5. 1912, švédský prozaik a dramatik. Literární průlom zaznamenal v roce 1879 kriticko-realistickým románem z uměleckého a novinářského prostředí Červený pokoj; psal i kulturněhistorické práce o Švédsku. Společenskou kritikou pokračoval v próze Det nya riket (Nová říše). Rozruch a soudní žalobu za rouhání vyvolaly dva svazky povídek Manželství s velmi nekonformním pohledem na instituci manželství. Vedle čtyřsvazkového autobiografického románu Syn služky a populárního humorného románu Lidé na Hemsö napsal naturalistická dramata Kamarádi, Otec, Silnější, Slečna Julie, Věřitelé. Po těžké duševní krizi, vylíčené v knize Inferno, napsané francouzsky, následovala delší tvůrčí přestávka. K dramatu se vrátil v nábožensko-filozofické hře Do Damašku I – III, pojaté expresionistickou formou životních zastavení. Na počátku 20. stol. napsal sérii dramat ze švédské historie, z nichž vynikla např. Kristina. Současně psal dramata symbolická (Velikonoce), pohádková (Svanevit), naturalistická (Tanec smrti), expresionistická (Hra snů). V roce 1907 založil Intimní divadlo, pro jehož repertoár napsal komorní dramata; trvalý úspěch získala Sonáta příšer. K poslednímu „účtování“ se svými nepřáteli patří ostře kritický román Gotické pokoje a Černé vlajky. Modrá kniha (česky vyšel výběr) vyjadřuje již smířlivější postoj k životu. Až patologickou intenzitu prožívání života vyjádřil v autobiografiích Bláznova obhajoba a Osamělý.

22.1.1929 horoskop více...

Eben Petr, * 22. 1. 1929, český skladatel a klavírista; pedagog na Univerzitě Karlově, profesor na Akademii múzických umění v Praze. Otec Marka Ebena. Z díla: orchestrální skladby (Vox clamantis, Noční hodiny, Pražské nokturno), instrumentální koncerty (klavírní, dva varhanní), oratoria (Apologia Aokratus, Posvátná znamení), kantáty (Pragensia), balet Kletby a dobrořečení, varhanní cykly (Nedělní hudba, Laudes, Faust, Job), komorní skladby (Okna pro trubku a varhany), tvorba vokální a duchovní (4 mše, Vesperae, Pražské Te Deum 1989), skladby pro děti (Zelená se snítka). Improvizátor na klavír a varhany (pořady Umění improvizace, Labyrint světa a ráj srdce).