Úvodní strana |
| Friedrich II. Veliký [fridrich], * 24. 1. 1712, + 17. 8. 1786, pruský král od roku 1740 z rodu Hohenzollernů; syn Friedricha Wilhelma I. V mládí se zabýval filozofií a literaturou, později byl sám literárně činný. Od roku 1731 v pruské armádě, účastnil se války o dědictví polské. Po převzetí vlády se postavil proti zásadám pragmatické sankce, v roce 1740 vpádem do Slezska vstoupil do války o dědictví rakouské, 1741 se spojil s Bavorskem a Francií, 1742 získal vratislavským mírem Slezsko. V roce 1744 opět zasáhl do války o dědictví rakouské, porazil habsburskou armádu a drážďanským mírem 1745 potvrdil držení Slezska. 1755 se spojil s Velkou Británií, 1756 vpadl do Saska a zahájil sedmiletou válku, v níž jej od úplné porážky zachránila pouze změna na ruském trůnu (nástup cara Petra III. a stažení Ruska z konfliktu). Účastnil se války o bavorské dědictví. V roce 1772 se podílel na prvním dělení Polska. V zahraniční politice zosobňoval mocenské ambice Pruska, ve vnitřní politice uplatňoval principy osvícenského absolutismu, v duchu merkantilismu budoval racionální hospodářský a finanční systém. Podporu rozvoje ekonomiky určovaly zájmy státu a armády. Z jeho iniciativy vzešla nová právní kodifikace pruského práva. Prosadil náboženskou toleranci. Autor státovědného spisu Antimachiavelli. |
| Beaumarchais [bomarše] Pierre-Augustin Caron de, * 24. 1. 1732, + 18. 5. 1799, francouzský dramatik, hodinář, hudebník, ekonom. Účastník mnoha finančních a uměleckých afér. Autor satiricky laděných komedií Lazebník sevillský (později zhudebněn G. Rossinim) a Figarova svatba (zhudebněna W. A. Mozartem). Obě hry spojuje postava Figara – holiče, chirurga, básníka a sluhy v jedné osobě. Beaumarchais v nich odsuzuje šlechtu a stávající vztahy ve společnosti. |
| Karásek ze Lvovic Jiří, * 24. 1. 1871, + 5. 3. 1951, český básník, prozaik, dramatik a literární kritik; představitel dekadence. S A. Procházkou založil a redigoval časopis Moderní revue. Na úpadek české národní společnosti, její měšťácký egoismus a kulturní omezenost reagoval provokativním zdůrazňováním kuriozit, patologických a morbidních jevů (básnické sbírky Zazděná okna, Sodoma, romány Gotická duše, Mimo život). Později se orientoval na historické náměty (básnické sbírky Endymion, Ostrov vyhnanců, Písně tulákovy, dramata Apollonius z Tyrany, Cesare Borgia). V Románech tří mágů umělecky dovršil efektní rozvíjení fantaskního děje, plného mystické hrůzy a děsu. Trvalou kulturní hodnotu mají jeho kritiky, polemiky a eseje, v nichž obhajoval výlučnost a subjektivnost umělecké tvorby proti normativnosti a tendenčnosti (Umění jako kritika života, Chimérické výpravy, Impresionisté a ironikové, Tvůrcové a epigoni). |
| Syrový Jan, * 24. 1. 1888, + 17. 10. 1970, československý armádní generál. Za 1. světové války jeden z velitelů československých legií v Rusku, 1917 se proslavil v bitvě u Zborova, 1918 – 20 velitel legií na Sibiři. 1920 – 24 zemský vojenský velitel, 1927 – 33 náčelník generálního štábu. 1933 – 38 generální inspektor československé branné moci. 1926 a 1938 – 39 ministr národní obrany. Od září do prosince 1938 předseda úřednické vlády, jež 30. 9. 1938 přijala mnichovskou dohodu (diktát). Splnil rozkaz ke kapitulaci. Na záčátku německé okupace odešel z veřejného života. 1945 obviněn ze spolupráce s nacisty, 1947 odsouzen Národním soudem k 20 letům vězení. 1960 amnestován. |
| Vítová Hana, vl. jm. Lašková, * 24. 1. 1914, + 3. 3. 1987, česká herečka. Působila v Osvobozeném divadle, v Divadle V. Buriana a ve Švandově divadle. Hrála v melodramatických a komediálních filmech (Peníze nebo život, Batalión, Lidé na kře, Noční motýl, Valentin Dobrotivý, Šťastnou cestu, Pytlákova schovanka). |
Ze současnosti 23/01 24/01 25/01 Úvodní strana | Poradna