Úvodní strana |
| Washington [vošingtn] George, * 22. 2. 1732, + 14. 12. 1799, americký státník a politik. Původně byl zeměměřičem; dědictvím a sňatkem získal majetek. V letech 1753 – 58 se účastnil bojů proti Francouzům a indiánům. Od roku 1759 byl poslanecem ve Virginii; zapojil se do odporu vůči britské vládě; v letech 1774 – 74 byl zvolen za Virginii účastníkem kontinentálního kongresu. 15. 6. 1775 byl jmenován vrchním velitelem revolučních vojsk; navzdory nezkušenosti, nezdarům a porážkám vytvořil s pomocí evropských důstojníků malou, ale odhodlanou armádu, s níž zvítězil v letech 1776 – 77 u Trentonu a Princetonu a v roce 1781 u Yorktownu. V roce 1783 se uchýlil do soukromí. V roce 1787 byl jednomyslně zvolen předsedou ústavodárného shromáždění. V letech 1789 – 97 byl prvním prezidentem USA. Významně přispěl k rychlé konsolidaci amerického státu (přikláněl se k federalistům). V roce 1797 odešel z politického života (v roce 1798 za hrozící války s Velkou Británií naposledy formálně převzal vrchní velení armády). |
| Schopenhauer [šopenhauer] Arthur, * 22. 2. 1788, + 21. 9. 1860, německý filozof; metafyzický idealista, voluntarista a iracionalista, hlasatel pesimismu. Vyšel z Kantovy filozofie, ovlivněn Platónem a indickou náboženskou filozofií (zejm. upanišadami a buddhismem). Hlavní zásada jeho filozofie je plně naznačena v jeho nejvýznamnějším díle Svět jako vůle a představa: to, co každodenní a vědeckou zkušenost uchopuje jako svět, je jen „jev“ (svět jako představa), který pravou povahu světa neprojevuje, nýbrž zakrývá. Skrytým metafyzickým základem světa, vševládnou podstatou, je vůle – temné absurdní a slepé puzení (vůle k životu), jež je posledním důvodem absurdity. Vůli má člověk danou v sobě bezprostředně jako klíč k vlastnímu „já“. Jedinou cestou, kterou se může osvobodit od starosti, je oproštění se od této vůle k životu buď kontemplací platónských „čistých“ idejí v umění (umění přetváří předmět nenaplněné touhy v předmět nepředpojaté estetické kontemplace), nebo asketismem, který radikálně ruší naše životní zaujetí, popírá důsledně naši individualitu a končí rozplynutím se v nicotě. |
| Chopin [šopen] Fryderik, * 22. 2. 1810, + 17. 10. 1849, polský skladatel a klavírista; od roku 1831 žil v Paříži. Byl spjat s polským osvobozeneckým hnutím. Většinu děl tvoří skladby pro klavír, významně obohatil klavírní techniku. Novátorská je i melodická složka jeho skladeb, zejm. v oblasti subjektivně lyrické a dramatické výpovědi. Ovlivněn prvky lidové, zvláště taneční hudby. Napsal dva klavírní koncerty (e moll, f moll), tři sonáty (nejznámější b moll), dvacet čtyři preludií, etudy, nokturna, čtyři balady (g moll, F dur, As dur, f moll), mazurky, valčíky, polonézy, scherza (např. b moll), impromptu aj. Z další tvorby je známá zejm. sonáta pro violoncello a klavír, klavírní trio a písně. V letech 1829, 1835 a 1836 navštívil Čechy. Jeho učitelem byl V. Živný. |
| Hertz [herc] Heinrich Rudolf, * 22. 2. 1857, + 1. 1. 1894, německý fyzik; strýc G. L. Hertze. V roce 1888 dokázal existenci elektromagnetických vln a prostudoval jejich vlastnosti. Dokázal, že jejich základní vlastnosti jsou totožné s vlastnostmi světelných vln a že se šíří stejnou rychlostí. Dal experimentální základy Maxwellově teorii, je po něm nazvána jednotka pro frekvenci hertz. |
| Masinová [mazinová] Giulietta, vl. jm. Giulia Anna M., * 22. 2. 1920, + 23. 3. 1994, italská herečka. Titulní role hrála většinou ve filmech svého manžela F. Felliniho (Silnice, Cabiriiny noci, Giulietta a duchové, Ginger a Fred), mj. i ve filmu J. Jakubiska Perinbaba. |
| Bokassa Jean Bedel, * 22. 2. 1921, + 3. 11. 1996, středoafrický politik. Někdejší seržant francouzské armády se převratem v roce 1965 chopil vlády a zavedl autokratický režim. Od 1972 se jmenoval doživotním prezidentem. 1976 vyhlásil Středoafrické císařství a dal se s napoleonským dekorem korunovat. V roce 1979 po masakrech studentů svržen a v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti (1986 trest změněn na doživotní vězení). |
Ze současnosti 21/02 22/02 23/02 Úvodní strana | Poradna