Encyklopedie

Karel V. (I.), * 24. 2. 1500, + 21. 9. 1558, španělský král (I.) 1516 – 56 a římskoněmecký král a císař (V.) 1519 – 56 z dynastie Habsburků; syn Filipa I. Sličného a Jany Šílené, vnuk císaře Maxmiliana I. Vládl tehdy nejrozsáhlejšímu soustátí v Evropě; 1506 prohlášen za panovníka v Nizozemí, 1516 ve Španělsku (definitivní spojení Kastilie a Aragonu) a na Sicílii, v Neapolsku a v Sardinii. V roce 1519 zvolen za finanční podpory Fuggerů římskoněmeckým králem; tituloval se jako císař; císařská korunovace až 1530. Vládu v Rakousku a Švábsku předal dohodami z 1520 a 1521 svému bratrovi Ferdinandovi I. Habsburskému a jmenoval jej svým zástupcem v říši (1531 prosadil jeho korunovaci římskoněmeckým králem); tím došlo k rozdělení Habsburků na španělskou a rakouskou větev. Usiloval o upevnění panovnické moci ve svých zemích a o posílení převahy Habsburků v Evropě. Proti jeho absolutistickým snahám a finančnímu zatížení 1520 – 21 ve Španělsku povstání komunérů, po jehož potlačení ztratila města politická práva. Později oslabil i práva grandů. Vedl čtyři převážně úspěšné války s francouzským králem Františkem I. o Itálii, Burgundsko a Flandry. Spolu s německými knížaty odrazil 1532 postup Turků do střední Evropy. Snažil se zbrzdit reformaci, která by vedla k dalšímu osamostatnění německých knížat (protestanté podporováni mj. katolickou Francií). V roce 1521 prohlásil wormským ediktem M. Luthera za kacíře, později usiloval o mír mezi protestanty a katolíky (augšpurský sněm 1530). 1545 ovlivnil svolání reformního katolického koncilu (viz též koncil tridentský). 1547 zvítězil v bitvě u Mühlbergu nad protestantským šmalkaldským spolkem. Jeho autorita převažovala v Německu až do roku 1552, kdy se proti němu s protestantskými knížaty spojil Mořic Saský a francouzský král Jindřich II.; 1555 uzavřen augšpurský náboženský mír, potvrzující status quo v náboženských otázkách, což znamenalo konec úsilí o centralizaci říše. Podporoval koloniální expanzi; za jeho vlády dobyta říše Aztéků a Inků. V roce 1556 se vzdal vlády ve prospěch syna Filipa II. ve Španělsku a bratra Ferdinanda I. v říši. Zemřel v klášteře. Podporoval umění, zejm. hudbu a malířství (Tizian).

24.2.1557 horoskop více...

Matyáš z rodu Habsburků, * 24. 2. 1557, + 20. 3. 1619, arcivévoda rakouský, uherský král od roku 1608, český od 1611, německý král a císař římský od 1612; syn Maxmiliana II., bratr Rudolfa II. 1578 – 81 místodržící ve španělském Nizozemí, od 1593 místodržící v Rakousích. V roce 1606 (ovlivněn kardinálem M. Khleslem) prosadil své uznání za představitele Habsburků i proti císaři Rudolfovi II. Získal plnou moc k vedení války v Uhrách, 1608 zde převzal vládu. Po vpádu pasovských v roce 1611 donutil Rudolfa II. k abdikaci. Po nástupu na trůn se marně pokoušel uklidnit náboženské spory v Německu, v roce 1613 byl přijat za člena Katolické ligy, ale stavové odmítli vést válku s Turky a 1615 jej donutili uzavřít příměří. V posledních letech vlády se zaměřil na přijetí arcivévody Ferdinanda II. za nástupce ve všech zemích, v květnu 1618 vypukla českým stavovským povstáním třicetiletá válka.

24.2.1775 horoskop více...

Kopecký Matěj, * 24. 2. 1775, + 3. 7. 1847, český loutkář; jeden z nejvýznamnějších představitelů loutkového obrozenského divadla, šířících v pol. 19. stol. českou divadelní kulturu. K proslulosti jeho osoby přispělo vydání Komedií a her Matěje Kopeckého dle sepsání syna Václava (1864); vlastní život a činnost byly v duchu dobových vlasteneckých představ opředeny legendami. Loutkovému divadlu se věnovali také synové a jejich potomci (Arnoštka Kopecká-Kriegerová, 1842 – 1914; Antonín Kopecký, 1892 – 1953; Matěj Kopecký).

24.2.1830 horoskop více...

Světlá Karolína, vl. jm. Johanna Rottová, * 24. 2. 1830, + 7. 9. 1899, česká prozaička; zakladatelka českého románu. Navázala na tvorbu B. Němcové, připojila se k uměleckému programu májovců. V rané tvorbě čerpala náměty z pražského měšťanského prostředí, z něhož sama pocházela (Zvonečková královna, Černý Petříček). V románech z Podještědí (Vesnický román, Kříž u potoka, Frantina, Nemodlenec) zobrazila duchovní a mravní katarzi postav zosobňujících ideální hodnoty a idealizovaný lidový mýtus o životním koloběhu ještědského kraje; hrdiny uváděla do neobvyklých, tajemných až fantastických příběhů a předurčila jim dějovou motivaci vedoucí k mravnímu sebepoznání. Postavení venkovských žen a jejich obrodného působení na své okolí zachytila i v povídkách (Mladší bratr, Černá divizna, Divousové, Přišla o rozum, Námluvy, Nebožka Barbora, Kresby z Ještědí, Hubička – podle ní napsala E. Krásnohorská libreto ke Smetanově opeře).

24.2.1831 horoskop více...

Caprivi [kaprívi] Georg Leo de, Caprera Montecuccoli, hrabě, * 24. 2. 1831, + 6. 2. 1899, německý politik a generál. 1883 šéf admirality, 1888 velitel armádního sboru. V letech 1890 – 94 říšský kancléř, 1890 – 92 pruský předseda vlády. Jako nástupce O. Bismarcka opustil politiku spolupráce s Ruskem, orientoval se na Trojspolek. Ve vnitřní politice usiloval o spolupráci s opozicí, v roce 1890 zrušil výjimečné protisociální zákony, podporoval export průmyslových výrobků.

24.2.1912 horoskop více...

Trnka Jiří, * 24. 2. 1912, + 30. 12. 1969, český výtvarník, ilustrátor, scenárista a režisér animovaných filmů; jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu, zakladatel studia Bratři v triku. Zpočátku navrhoval a vytvářel kulisy pro divadlo J. Skupy v Plzni, v době 2. světové války se zapojil do pražského divadelního života návrhy scén a kostýmů. Jeho první kreslené filmy (Zasadil dědek řepu, Zvířátka a Petrovští, Pérák a SS) zaujaly lyrickým líčením a poetickým výtvarným pojetím. Osobitou režijní koncepci rozvinul v loutkových filmech, v nichž volil snové a pohádkové náměty, které se staly východiskem k vyjádření poselství obecného i nadčasového významu (Špalíček, Císařův slavík, Árie prérie, Román s basou, Bajaja, Staré pověsti české, Dva mrazíci, Osudy dobrého vojáka Švejka I, II, III, Sen noci svatojanské, Kybernetická babička, Ruka, Archanděl Gabriel a paní Husa a jiné). Autor knihy Zahrada, ilustrátor dětských knih (J. Karafiát Broučci, J. Horák České pohádky).