Encyklopedie

Ibsen Henrik, * 20. 3. 1828, + 23. 5. 1906, norský dramatik; zakladatel evropského realistického dramatu. V raném období byl spjat s norskými divadly, pro něž psal hry v duchu národního romantismu (historické drama Nápadníci trůnu). V roce 1864 odjel do Itálie a téměř 30 let žil v cizině, převážně v Německu. V Itálii vznikly jeho první veršované hry ze současnosti (Brand a pohádkově laděný Peer Gynt, který byl původně uváděn zkráceně s romantickou hudbou Edvarda Griega, se svým moderním tématem hledání smyslu života stal ve světě plném falešných svodů Ibsenovou nejhranější hrou). Poté psal Ibsen v pravidelných intervalech dvou let výhradně dramata ze současnosti s kritickým přístupem k morálce měšťanské společnosti. Vytvořil si v nich pregnantní, hovorové norštině blízkou jazykovou a pevnou stavbu s minimální expozicí a plnou koncentrací na konflikt, v jehož průběhu se teprve odhalují jeho minulé kořeny a charaktery postav. Konflikt se vyhrotil v logickou nutnost zásadního činu mravní povahy, jehož interpretace však často zůstala pro dramaturga otevřená. Prvním vrcholem těchto dramat byl v roce 1879 Domov loutek (česky nejčastěji pod názvem Nora) se základním problémem možnosti ženy osvobodit se od morálních předsudků společnosti, reprezentované manželem. Ve všech svých dramatech kladl Ibsen zásadní otázku, co je život v pravdě a respektive ve lži. V Přízracích (dříve česky Strašidla) stojí ženská hrdinka před otázkou, zda se vypořádat s přízraky celoživotní lži o svém manželovi, v Nepříteli lidu vyslovil lázeňský lékař proti celému městu pravdu o závadné vodě lázní. Ibsen postupně komplikoval významovou náplň svých her a zašifrovával ji také do symbolů, např. v Divoké kachně, Rosmersholmu, Paní z námoří, a otázka po životní pravdě ho nakonec přivedla i k reflexi vlastního života v hrách Stavitel Solness, John Gabriel Borgman, Když z mrtvých procitáme. Za významově nejspornější je považováno drama ctižádostivé ženy ve společnosti Hedda Gablerová, v němž dominují více či méně schopní muži.

20.3.1868 horoskop více...

Kříženecký Jan, * 20. 3. 1868, + 9. 2. 1921, český architekt a fotograf; průkopník československé kinematografie. V roce 1898 natočil první české “oživené fotografie“ a skeče (Alarm staroměstských hasičů, Žofínská plovárna, Purkyňovo náměstí, Dostaveníčko ve mlýnici, Výstavní pávkař a lepič plakátů, Smích a pláč), vedl kameru ve filmu Pět smyslů člověka.

20.3.1890 horoskop více...

Gigli [džilji] Benjamino, * 20. 3. 1890, + 30. 11. 1957, italský pěvec (tenor); v letech 1920 – 32 člen Metropolitní opery v New Yorku, pak vystupoval převážně v milánském divadle La Scala. Od 1954 vystupoval hlavně koncertně. Vynikl ve stylu bel canto.

20.3.1904 horoskop více...

Skinner [skinr] Burrhus Frederic, * 20. 3. 1904, + 18. 8. 1990, americký psycholog; neobehaviorista. Zabýval se základy teorie učení a operačního (operantního) učení, vyučovacími metodami a vyučovacími stroji, experimentem v psychologii, analýzou chování aj. Viz též behaviorismus.

20.3.1915 horoskop více...

Richtěr Svjatoslav, * 20. 3. 1915, + 1. 8. 1997, ukrajinský klavírista; jeden z nejvýznamnějších klavíristů 20. stol. Vynikal v interpretaci děl L. van Beethovena, německých romantiků, F. Liszta, P. I. Čajkovského, A. N. Skrjabina a S. S. Prokofjev. Bylo pro něj příznačné i vyhledávání netradičního repertoáru.

20.3.1924 horoskop více...

Kroner Jozef, * 20. 3. 1924, + 12. 3. 1998, slovenský herec. V letech 1956 – 84 člen Slovenského národného divadla v Bratislavě. Postavy komické i tragické ztvárňoval v jejich lidské plnosti. Z divadelních rolí: Barnabáš (P. Zvon Tanec nad pláčem), Jožko Púčik (I. Stodola Jožko Púčik a jeho kariéra), Marco (A. Miller Pohled z mostu), Matěj Nič (J. D. Radičkov Pokus o létání), Tovje (J. Stein, J. Bock Šumař na střeše). Ve filmových rolích jako mladý herec vynikl schopností vystihnout charaktery starších mužů (Pacho, hybský zbojník, Statečný zloděj, Obchod na korze). Spolupracoval s rozhlasem a televizí (Slovácko sa súdí). Autor knih Herec na udici, Herec nejen na udici.

20.3.1933 horoskop více...

Munzar Luděk, * 20. 3. 1933, český herec; manžel J. Hlaváčové. 1957 – 90 člen Národního divadla v Praze. Vynikl jako Frank Rice (J. Osborne Komik), Švanda (J. K. Tyl Strakonický dudák), Merkucio (W. Shakespeare Romeo a Julie), Pierre Bezuchov (L. N. Tolstoj Vojna a mír), Rejtar (O. Daněk Vévodkyně valdštejnských vojsk), Mefisto (J. W. Goethe Faust), Jindřich II. (J. Goldman Lev v zimě), Arturo Ui (B. Brecht Zadržitelný vzestup Artura Uie). Významné role vytvořil ve filmech (Srpnová neděle, Paleta Lásky, Žert, Lev s bílou hřívou) a v televizi (seriál Synové a dcery Jakuba skláře).