![]() |
Úvodní strana |
| Mořic Saský, * 21. 3. 1521, + 11. 7. 1553, saský vévoda od roku 1541, saský kurfiřt od 1548, z albertinské větve Wettinů; luterán. Spojil se s Habsburky a snažil se o mírové narovnání náboženských sporů; ve šmalkaldské válce stál na straně císaře Karla V., za což obdržel hodnost kurfiřta. Na jaře roku 1552 však přešel na stranu protestantů, donutil císaře k útěku z Německa a přispěl k zahájení mírového jednání. |
| Bach Johann Sebastian, * 21. 3. 1685, + 28. 7. 1750, německý skladatel a varhaník; vrcholný představitel barokní hudby, největší mistr kontrapunktu a fugy. Za života uznáván více jako varhaník, po jeho smrti dílo upadlo v zapomenutí; zájem o něj vzbuzen teprve po provedení Matoušových pašijí (Berlín 1829) F. Mendelssohnem-Bartholdym. Bach představuje syntetický tvůrčí typ, který spojoval tradici německého protestantského chorálu, německé varhanní tvorby a nizozemské polyfonie s italskou melodikou, formou italského concerta a s virtuózním leskem francouzských clavecinistů. Působil 1708 – 17 ve Výmaru, 1717 – 23 v Köthenu, od 1723 jako kantor chrámu sv. Tomáše v Lipsku. V roce 1749 oslepl. Z díla: chrámové kantáty (dochováno asi 200), Matoušovy a Janovy pašije, Vánoční oratorium, Mše h moll, světské kantáty (Kávová, Selská, Lovecká), skladby varhanní (preludia, tokáty, fugy, fantazie, chorální předehry), klavírní (Dobře temperovaný klavír, Anglické suity, Francouzské suity a Partity, Goldbergovy variace), komorní sonáty pro sólové housle a violoncello, instrumentální koncerty (pro housle, cembalo, flétnu), orchestrální Braniborské koncerty, jež představují vrcholný typ concerta grossa. Vrchol kontrapunktické dovednosti uložen v souborech Hudební obětina a Umění fugy. Bach měl z prvního manželství sedm dětí, z druhého třináct; jako skladatelé vynikli zvláště Wilhelm Friedemann Bach, Carl Pilipp Emanuel Bach, Johann Christoph Friedrich Bach a Johann Christian Bach. |
| Fourier [furje] Jean-Baptiste Joseph, baron, * 21. 3. 1768, + 16. 5. 1830, francouzský matematik a fyzik; člen Akademie věd v Petrohradě a Paříži. Zabýval se algebrou (řešení algebraických rovnic) a matematickou fyzikou. Zpracoval teorii vedení tepla; přispěl k rozvoji parních strojů i k rozpracování některých problémů matematické analýzy (rozvoj funkcí v trigonometrické řady, Fourierova metoda řešení parciálních diferenciálních rovnic při předem daných okrajových podmínkách). |
| Musorgskij Modest Petrovič, * 21. 3. 1839, + 28. 3. 1881, ruský skladatel; hlavní představitel skupiny Mocná hrstka. Vycházel z intonace ruských lidových písní. Z díla: opery (Boris Godunov, Chovanština, Ženitba, Soročinský jarmark), orchestrální skladby (Noc na Lysé hoře) a klavírní (cyklus Kartinky – Obrázky z výstavy, orchestrace M. Ravela), písně (cykly Písně a tance smrti, Dětská světnička). |
| Nováček Radim, * 21. 3. 1905, + 13. 2. 1942, český mineralog. Zdokonalil mikrochemické metody analýzy nerostů, provedl revizi jáchymovských uranových minerálů, zabýval se mineralogií pegmatitů. Spolu s K. Tučkem je autorem příručky Naše nerosty, jejich sběr a určování. Účastnil se protinacistického odboje (zahynul v Mauthausenu). Jeho jménem je nazván vzácný uranový minerál nováčekit. |
| Delvaux [delvo] André, * 21. 3. 1926, belgický režisér a scenárista. Od pol. 60. let natáčí poeticky laděné filmy především o milostných vztazích (Muž s oholenou lebkou, Jeden večer, jeden vlak, Schůzka v Bray, Žena v hodině mezi psem a vlkem, Benvenuta, Kámen mudrců). |
| Genscher [genšr] Hans-Dietrich, * 21. 3. 1927, německý politik. Od roku 1965 poslanec spolkového sněmu za FDP, 1965 – 69 předseda její parlamentní frakce, od 1968 místopředseda strany. V letech 1969 – 74 spolkový ministr vnitra, 1974 – 92 ministr zahraničí, 1974 – 85 se jako předseda FDP významně podílel na vytvoření koalice s CDU/CSU. Po nástupu M. S. Gorbačova v SSSR v roce 1985 zahájil aktivní politiku nových vztahů s Východem, podílel se na opětovném sjednocení Německa v roce 1990. Po volbách 1994 odešel z politiky. |
Další informace Ze současnosti 20/03 21/03 22/03 Úvodní strana | Poradna