|
Verlaine [verlen] Paul, * 30. 3. 1844, + 8. 1. 1896, francouzský básník. Jeho první sbírka Les Počmes saturniens (Saturnské básně) je ovlivněna V. Hugem, Ch. Baudelairem a parnasisty. Básnická sbírka Galantní slavnosti, inspirovaná kresbami rokokových malířů, evokuje svět 18. stol. V básnické sbírce La Bonne chanson (Dobrá píseň) optimisticky opěvuje „prostý a klidný manželský život“ (s Mathildou Mauteovou). Po setkání s J-A. Rimbaudem se tato idyla zcela změnila; Verlaine si kladl nové otázky o smyslu svého života i umělecké tvorby a změnil i svůj přístup k poezii. Ve sbírce Moudrost se kaje za hříchy svého dosavadního života. Mladí symbolisté a dekadenti s nadšením přijali jeho esej Prokletí básníci (T. Corbičre, S. Mallarmé, J-A. Rimbaud) a básnickou sbírku Jadis et Nagučre (Kdysi a nedávno), která obsahuje báseň L’Art poétique (Poetické umění) s definicí symbolistické poetiky. V básnických sbírkách Parallčlement (Paralelně), Femmes (Ženy), Bonheur (Štěstí), Chansons pour elle (Písně pro ni), Liturgie intimes (Intimní liturgie) se spojují výkřiky marnivosti s nostalgickými sny o čistotě, zklamání z lásky a mystická vytržení. Verlaine psal poezii, v níž se pocity vyvozují z dojmů a doteků (lidí, předmětů, přírody). Tím, že klasický verš nahradil veršem o lichém počtu slabik a rým asonancí, dosáhl hudebnosti svých básní, jež inspirovaly mnohé hudební skladatele.
|