Encyklopedie

Pius IV., vl. jm. Giovanni Angelo Medici, * 31. 3. 1499, + 9. 12. 1565, italský duchovní; papež od roku 1559. Strýc K. Boromejského; arcibiskup od roku 1545, kardinál od 1549. Odvrátil se od politiky svého předchůdce Pavla IV. a zmírnil některé jeho církevní dekrety včetně indexu zakázaných knih a inkvizice. Znovu svolal a ukončil tridentský koncil. 1564 vydal nový index a tridentské vyznání víry. V Bavorsku, Čechách, Rakousku a Uhersku povolil laické přijímání z kalicha.

31.3.1596 horoskop více...

Descartes [dekart] René, latinsky Renatus Cartesius, * 31. 3. 1596, + 11. 2. 1650, francouzský filozof a vědec (matematik, fyzik, fyziolog); tvůrce novověké koncepce subjektu, zakladatel novověkého racionalismu a vědeckého objektivismu. Účastnil se třicetileté války (snad i bitvy na Bílé hoře), 20 let žil v liberálnějším Nizozemí, zemřel ve Švédsku. Rozhodujícím způsobem přispěl k novověkému pojetí přírody jako nekonečného, matematicky propočitatelného a předvídatelného univerza. Usiloval o vytvoření autonomní filozofie, opírající se o suverenitu lidského rozumu a vybudované z pravd, jež by měly nespornost pravd matematických. Za základní princip filozofování stanovil bezprostřední evidentnost (jasnost a zřetelnost) poznatku (Rozprava o metodě). Pevné východisko filozofování nalezl pomocí metodické skepse v sebejistotě myslícího (pochybujícího) Já (latinsky ego; viz též cogito). Ego interpretováno jako “myslící věc“ (duchovní substance) protikladná přírodě jako “rozprostraněné věci“ (hmotné substanci). Nad oběma substancemi stojí třetí, tzv. neomezená substance – Bůh. Přírodu (hmotu) chápal jako geometrické tvary a souřadnice; její poznání se proto uskutečňuje v rozumu abstrakcí. Jeden ze zakladatelů analytické geometrie; zavedl pojem funkce a proměnné veličiny a soustavu pravoúhlých (kartézských) souřadnic. Na Descarta navázalo bezprostředně karteziánství, poté zejm. B. Spinoza. Svou fyzikou Descartes ovlivnil zvláště francouzský materialismus 18. stol., racionalistickým budováním filozofie vytvořil její vzor pro osvícenství 18. – 19. stol. Ve 20. stol. považován za otce moderního subjektivismu. Další díla: Úvahy o první filozofii, Pojednání o vášních a jiné.

31.3.1732 horoskop více...

Haydn [hajdn] Joseph, * 31. 3. 1732, + 31. 5. 1809, rakouský skladatel; bratr Micheala Haydna; spolu s W. A. Mozartem dovršitel hudebního klasicismu. V 2. pol. 50. let 18. stol. kapelník hraběte Morzina v Dolní Lukavici, 1761 – 90 kapelník knížete Esterházyho. 1791 – 92 a 1794 – 95 půdobil v Londýně. Katalog jeho rozsáhlého díla zahrnuje: více než 100 symfonií (Lukavická, Ráno, Poledne, Večer, Na odchodnou, Lovecká, 6 tzv. Pařížských, 12 Londýnských – mezi nimi S úderem kotlů, Vojenská, Hodiny, S vířením kotlů, Londýnská), 68 smyčcových kvartetů (6 tzv. Ruských), klavírní a smyčcová tria, divertimenta a kasace, 52 klavírních sonát, oratoria (Stvoření světa, Roční doby), opery (komické Zpěvačka, Lékárník, Život na měsíci), instrumentální koncerty, chrámovou hudbu (Stabat mater, mše).

31.3.1811 horoskop více...

Bunsen [bunzn] Robert Wilhelm, * 31. 3. 1811, + 16. 8. 1899, německý chemik; profesor na univerzitě v Kasselu, Marburgu, Vratislavi a Heidelbergu. Průkopník klasických analytických metod, studoval minerály. Spolu s G. Kirchhoffem zakladatel spektrální analýzy; touto metodou objevili rubidium a cesium. Autor laboratorního plynového kahanu.

31.3.1862 horoskop více...

Matiegka Jindřich, * 31. 3. 1862, + 4. 8. 1941, český lékař a antropolog; profesor na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, zakladatel Ústavu pro antropologii a demografii Univerzity Karlovy v Praze a Ústavu pro výzkum vývoje dítěte (Pedologický ústav hlavního města Prahy). Zabýval se prehistorickou, historickou a růstovou antropologií. 1923 – 41 vydával časopis Anthropologie. Hlavní díla: monografie Homo předmostensis, fosilní člověk z Předmostí na Moravě, dále Vzrůst a vývin, tělesné vlastnosti a zdravotní poměry mládeže královského hlavního města Prahy, Somatologie školní mládeže.

31.3.1885 horoskop více...

Štech Václav Vilém, * 31. 3. 1885, + 24. 6. 1974, český historik umění. Je autorem teoretických studií o pravěkém umění, historických prací ze všech období českého umění, zejm. baroka (Malířství a sochařství nové doby v Čechách a na Moravě) a 19. a 20. stol. (práce o M. Alšovi, A. Slavíčkovi, J. V. Myslbekovi, J. Štursovi). Zabýval se též světovým uměním (Michelangelo, Italská renesanční plastika, Rembrandt), pozornost věnoval minulosti Prahy (Krásy plná Praho) i otázkám z teorie umění (O projevu výtvarnou formou, Pod povrchem tvarů, Dohady a jistoty). V umělecko-historickém bádání zdůrazňoval úlohu intuice.

31.3.1914 horoskop více...

Paz [pas] Octavio, * 31. 3. 1914, + 19. 4. 1998, mexický básník a esejista; diplomat. Spoluzakladatel avantgardního časopisu Taller (Dílna). 1946 – 51 působil v Paříži (v blízkosti surrealistů, zejm. A. Bretona), 1962 – 68 v Indii. Jako publicista se angažoval proti totalitním režimům. Autor lyrické poezie (česky vyšly výbory Na břehu světa a Pták vteřiny). K vrcholům patří meditativní báseň v próze El mono gramático (Opičák gramatik). V esejích se zaměřil na témata poezie (Luk a lyra), mexické kultury (El laberinto de la soledad – Labyrint samoty), konfrontace hispanoamerické kultury s moderní evropskou civilizací i s indickou filozofií (Conjunciones y disyunciones – Spojení a roztržky). Nobelova cena v roce 1990.