Úvodní strana |
| Napoleon III., vl. jménem Charles Louis Napoléon Bonaparte, * 20. 4. 1808, + 9. 1. 1873, francouzský císař v letech 1852 – 70; synovec Napoleona I. Od roku 1832 usiloval o obnovení císařství, za účast na pokusech o puč v letech 1836 a 1840 byl odsouzen k doživotnímu žaláři. Roku 1846 uprchl do Londýna, po návratu v roce 1848 byl zvolen prezidentem. S podporou armády uskutečnil státní převrat a v roce 1852 byl prohlášen císařem (tzv. druhé císařství). V letech 1852 – 60 likvidoval opozici, v letech 1860 – 70 byl postupně nucen k politickým ústupkům. Za jeho vlády se Francie účastnila krymské války, války proti Rakousku v roce 1859, intervencí v Indočíně v letech 1858 – 62, v Sýrii v letech 1860 – 61 a v Mexiku v letech 1862 – 67. Za prusko-francouzské války se 1870 vzdal u Sedanu. Byl sesazen zářijovou revolucí v roce 1870. |
| Hitler Adolf, * 20. 4. 1889, + 30. 4. 1945, německý politik, nacistický diktátor 1933 – 45, válečný zločinec. Nespokojenost s postavením Německa a jeho územními ztrátami v důsledku versailleské mírové konference včetně poměrů ve výmarské republice jej po demobilizaci přivedla k politice. Vstoupil do Německé dělnické strany (DAP), 1921 inicioval změnu jejího názvu na NSDAP a stal se jejím předsedou. V roce 1923 se v Mnichově pokusil o puč, po nezdaru zatčen, odsouzen a vězněn – ve vězení napsal Můj boj (Mein Kampf), programový spis, v němž prezentoval svůj antisemitismus, rasismus, představy o vůdčí roli Germánů a o tzv. životním prostoru. V roce 1926 založil osobní policii SS. Ve volbách v létě 1932 získala NSDAP 37,4 % hlasů. 31. 1. 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem. V boji za samovládu použil všechny prostředky, likvidoval své politické protivníky (požár říšského sněmu 1933), zbavil se nepohodlných vůdců SA (tzv. noc dlouhých nožů 1934). Po Hindenburgově smrti v srpnu 1934 vyhlásil konec republiky a začátek budování třetí říše, sebe sama pak vůdcem národa. Stal se i vrchním velitelem armády. Budoval systém jedné strany, vševládný policejní režim, v zahraniční politice postupně, v podstatě bez odporu (politického appeasementu), revidoval versaillskou mírovou smlouvu (obnova branné moci 1935, obsazení Porýní 1936, anšlus Rakouska 1938, rozbití ČSR 1938 – 39). V létě 1939 uzavřel dvě smlouvy se SSSR a 1. 9. 1939 napadl Polsko, což vyvolalo rozpoutání 2. světové války. Zpočátku měl velké úspěchy (obsadil téměř bez odporu celou Evropu), koncem léta 1940 (bitva o Anglii) a zejména přelomu 1942 – 43 (bitva u Stalingradu) došlo ke zlomu. Hitler nastolil brutální totalitní režim a teror, mnohdy se souhlasem velké části německého obyvatelstva. V červenci 1944 unikl pokusu o atentát a začal ztotožňovat svůj osud s osudem státu. Na konci války, po vstupu sovětské armády do Berlína, spáchal sebevraždu. |
| Lloyd [lojd] Harold, vl. jm. Harold Clayton L., * 20. 4. 1893, + 8. 3. 1971, americký filmový herec. Popularitu získal postavou smolařského hrdiny se slaměným kloboukem a kostěnými brýlemi, přezdívaného On. Vedle B. Keatona a Ch. Chaplina se proslavil jako jeden z nejosobitějších komiků němé éry. Do roku 1922 natočil přes sto krátkých veseloher, poté hrál i v komediích (O patro výš, On zázračným studentem, On hrdina dne, On řádí v New Yorku, Mléčná dráha). |
| Opasek Jan Anastáz, * 20. 4. 1913, + 24. 8. 1999, český katolický duchovní a teolog; vysvěcen 1938, opat břevnovského kláštera od roku 1947. Po únoru 1948 pronásledován státní mocí, 1950 odsouzen k doživotnímu žaláři. V roce 1960 amnestován, 1969 odešel do exilu, kde mimo jiné vedl křesťanské sdružení Opus bonum. 1990 se vrátil do vlasti; ustaven opět opatem břevnovského kláštera. Literárně činný; autor knihy vzpomínek (Dvanáct zastavení) a knihy (Život upřený do středu). |
| Brundtlandová [bríntlandová] Gro Harlem, * 20. 4. 1939, norská politička; původně lékařka. V letech 1974 – 79 ministryně životního prostředí. Od 1981 předsedkyně sociálně demokratické strany. 1981, 1986 – 89 a od 1990 předsedkyně vlády. Od roku 1985 předsedkyně komise OSN pro životní prostředí. |
| Urbanová Eva, * 20. 4. 1961, česká operní pěvkyně (soprán). V roce 1987 debutovala ve Státní opeře v Plzni (Cizí kněžna ve Dvořákově Rusalce). Od 1988 členka Státní opery v Plzni, od 1990 Národního divadla v Praze. Hostuje na světových operních scénách (La Scala, Metropolitní opera). Vyniká zejm. v rolích operních děl A. Dvořáka, B. Smetany (mj. Libuše), G. Verdiho (Amélie v Simonu Boccanegrovi, Leonora v Trubadúrovi, Alžběta v Donu Carlosovi), V. Belliniho (Norma) a W. A. Mozarta (Donna Anna v Donu Giovannim). Vystupuje též koncertně. |
Ze současnosti 19/04 20/04 21/04 Úvodní strana | Poradna