Úvodní strana |
| Taine [ten] Hippolyte Adolphe, * 21. 4. 1828, + 5. 3. 1893, francouzský filozof, historik, estetik a literární kritik; profesor estetiky a dějin umění na univerzitě v Paříži. Představitel francouzského pozitivismu. Patřil ke kritikům Velké francouzské revoluce. Umělecké dílo může být podle něho vysvětleno na základě zkoumání původu, prostředí a historické situace, v níž umělec žije (Filosofie umění). Z jeho historických spisů jsou nejvýznamnější Les origines de la France contemporaine (Kořeny současné Francie), vlastně francouzské dějiny 18. a 19. století. Další díla: Dějiny anglické literatury, De l’Intelligence (O rozumu), Studie o dějinách a umění. |
| Weber [vébr] Max, * 21. 4. 1864, + 14. 6. 1920, německý sociolog, historik, ekonom a teoretik práva. Usiloval o komplexní výklad společenských jevů; byl jedním z posledních badatelů, který byl schopen (díky své mimořádné erudici) zabývat se společenskou vědou interdisciplinárně, bez ohledu na hranice jednotlivých odvětví. Je spoluzakladatelem a hlavním představitelem sociologie humanistické. Teoreticky a metodologicky kriticky navázal na novokantovský formalismus, německou historickou školu a některé prvky díla K. Marxe. Společenskou skutečnost chápal jako chaos a nepřetržitý pohyb. Poznání společnosti není jejím odrazem, ale vnášení řádu pomocí kategorií a pojmů vytvořených subjektem. Klíčovou metodologickou kategorií je pojem typu ideálního. Základním prvkem společenského života je individuální jednání, díky němuž lidé vstupují do kontaktů, v nichž se projevuje vzájemné očekávání. Rozlišil čtyři typy jednání sociálního (podle míry, v jaké se v každém z nich uplatňují racionální prvky): afektivní, tradiční, hodnotově racionální a účelně racionální. Sociální jednání předpokládá subjektivní motivaci a orientaci na druhého. Poznání sociálního jednání nemůže být založeno pouze na popisu jeho jevové stránky, ale na specifickém postupu, který nazval rozuměním či chápáním. Důležité místo v jednání lidí zaujímají mocenské vztahy neboli vztahy panství. Historický proces chápal jako postupnou racionalizaci všech složek společenského života, jako „odčarování světa“. Nejvyššího stupně racionality bylo zatím dosaženo v západní civilizaci, reprezentované zvláště organizací průmyslového podniku a organizací práce. Při konstituování západního kapitalistického způsobu podnikání měla podle Webera rozhodující význam protestantská etika, spatřující v dosažení ekonomické prosperity na tomto světě příznak boží milosti a příslib posmrtné spásy. Z díla: Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus (Protestantská etika a duch kapitalismu), Wirtschaft und Gesellschaft (Hospodářství a společnost). |
| Frýd Norbert, vl. jm. Fried, psal se i Nora Frýd, * 21. 4. 1913, + 18. 6. 1976, český prozaik, dramatik a kulturní publicista. Autor psychologických novel (Tři malé ženy, Tři nepatrní muži), anekdotických povídek (Almara plná povídaček), dobrodružných exotických románů (Studna supů, Prales), detektivky Rukama nevinnosti, cestopisných reportáží Mexiko je v Americe, Usměvavá Guatemala a historického románu Císařovna. K vrcholům jeho tvorby patří autobiografický román z koncentračního tábora Krabice živých a rodová kronika Vzorek bez ceny a pan biskup, Hedvábné starosti, Lahvová pošta. |
| Quinn [kvin] Anthony, vl. jm. A. Rudolph Oaxaca Quinn, * 21. 4. 1915, americký filmový herec mexického původu. Prosadil se rolemi tvrdých mužů, často z nižších sociálních vrstev (Viva Zapata! – Oscar 1952, Žízeň po životě – Oscar 1956, Poslední vlak z Gun Hillu, Řek Zorba, Sen králů, Poslední bojovník). Později ztvárňoval historické osobnosti, např. ve filmech Attila, bič boží, Lawrence z Arábie, Lev pouště. Výrazné postavy vytvořil v dílech významných italských režisérů, např. Silnice, Dědictví Ferramontiů. |
| Alžběta II., Elizabeth II., * 21. 4. 1926, královna Spojeného království Velké Británie a Severního Irska od roku 1952, hlava Commonwealthu, z windsorské dynastie; dcera Jiřího VI. a Alžběty Bowes-Lyon. Korunována 2. 6. 1953. Od 1947 manželka prince Philipa Mountbattena, vévody z Edinburghu. Alžběta II. má 3 syny a 1 dceru; designovaným nástupcem je prvorozený syn Karel (Charles). |
Ze současnosti 20/04 21/04 22/04 Úvodní strana | Poradna