Encyklopedie

Fielding [fíldyng] Henry, * 22. 4. 1707, + 8. 10. 1754, anglický spisovatel; jeden z nejvýznamnějších představitelů románu 18. stol. Začínal jako dramatik a proslavil se zejm. satirami psanými pro divadla v Drury Lane a Haymarketu, v nichž parodoval současnou tvorbu a kritiku (Paleček), společenský život (Kavárenský politik) a politické praktiky vládnoucí whigistické strany (Pasquin – Paskvil, Historický kalendář na rok 1736). Od konce 30. let se věnoval prozaické tvorbě. Shamela je burleskní parodie na populární román S. Richardsona Pamela. Ze stejného zdroje vychází i humoristický román Josef Andrews, pod vlivem Cervantesovým byl zaměřen na portrét dobrosrdečného hrdiny a jeho chování v různých situacích. Podobně je koncipován i nejrozsáhlejší román Tom Jones, podávající široký obraz anglické venkovské a velkoměstské společnosti zastoupené četnými postavami a jejich morálními postoji a konflikty. Nad ně vyniká charakter “nalezence" Toma Jonese, který je společností odsuzován za mravní poklesky, ale v jádru je ryzí a dobrotivý. Poslední román Amelie je kritikou zkorumpovaného světa.

22.4.1724 horoskop více...

Kant Immanuel, * 22. 4. 1724, + 12. 2. 1804, německý filozof a vědec; první z představitelů německé klasické filozofie, tvůrce tzv. kritického čili transcendentálního idealismu. Celý život strávil v Královci, kde se jako profesor metafyziky, logiky i jiných věd věnoval nejprve studiu přírody; z tohoto tzv. předkritického období pochází hypotéza o vzniku a vývoji sluneční soustavy z původní “mlhoviny“ (později známá jako Kantova-Laplaceova teorie). V druhém a hlavním tvůrčím období (tzv. kritickém) se věnoval zkoumání předpokladů možnosti tří velkých oblastí lidské aktivity – poznání, mravního jednání a estetického hodnocení. V Kritice čistého rozumu zkoumal “možnosti a hranice čistého rozumu v jeho teoretickém používání“ a předpoklady zkušenostního poznání. Dokazoval, že má-li si rozum (německy Vernunft) činit nárok na objektivně platné poznání a nikoli produkovat jen “ideje“, musí být užíván ve spojení se smyslovostí. Takové užití rozumu nazýval rozvažováním (německy Verstand). Vztah mezi stránkou smyslovou a stránkou rozumovou se projevuje v různých vrstvách rozdílem mezi tím, co je v poznání dáno předem (a priori) a co je vytvářeno dodatečně, na základě zkušenosti (a posteriori). Člověku jsou přitom vrozeny nazírací formy času a prostoru, dále základní myšlenkové kategorie a rovněž syntetizující schopnost mysli spojovat údaje (apercepce). Významný je též Kantův pojem “věci o sobě“, k níž vztahuje mimozkušenostní poznání čili transcendentální dialektiku, která je výrazem touhy po jednotě, syntéze. Patří sem: a) idea duše a svobody vůle (jednota a nepodmíněnost člověka); b) idea světa (jednota zkušenosti); c) idea Boha (absolutní jednota). Tyto ideje nelze získat ze zkušenosti; na základě vyšší rozumové schopnosti člověka se staly tématem transcendentální filozofie, morálky, matematiky, náboženství. V Kritice praktického rozumu zkoumal předpoklady etiky jakožto praktického rozumu. Zdůraznil nepodmíněnost (autonomii) mravního citu, čili schopnost člověka rozhodnout se pro jednání podle určitých zásad a norem, nezávisle na vnějších podmínkách, jak to vyjadřuje kategorický imperativ Kritika soudnosti analogicky k ostatním “kritikám“ zkoumá možnosti estetického hodnocení. Rozhodující význam má pojem “nezainteresovaného zalíbení“. – Kantův vliv na vývoj filozofie je zcela mimořádný. Další myslitelé se většinou inspirovali některou stránkou jeho učení, např. J. G. Fichte a G. W. F. Hegel autonomií člověka a transcendentalismem. Ve filozofii dovolávající se iracionalismu (citu, intuice, života) se původní protest proti dogmatickému rozumu obrátil i proti Kantovi. Koncem 19. a v 1. třetině 20. stol. navázalo na Kanta novokantovství (H. Cohen, W. Windelband aj.).

22.4.1766 horoskop více...

Staël [stael] madame de, rozená Germaine Neckerová, baronka de, rozená Anne-Lousie-Germaine Neckerová, * 22. 4. 1766, + 14. 7. 1817, francouzská spisovatelka a historička. Zajímala se o politiku; liberálka, stoupenkyně ideálů Velké francouzské revoluce. Patří (spolu s F. A.-R. Chateaubriandem) k nejvýznamnějším francouzským preromantikům. Na vývoj romantismu zapůsobila především knihami De la littérature considérée dans ses rapports avec les institutions sociales (O literatuře a jejích vztazích ke společenským institucím), kde zdůrazňuje roli srdce a imaginace v literárním díle, a De l’Allemagne (O Německu), kde pojednává o nutnosti literárního kosmopolitismu. V románech Delphine a Corinne se snažila zdůraznit romantickou senzibilitu a individualismus.

22.4.1870 horoskop více...

Lenin Vladimír Iljič, vl. jm. Uljanov, * 22. 4. 1870, + 21. 1. 1924, ruský a sovětský politik. Od 90. let byl profesionální revolucionář. Od roku 1900 pobýval v exilu, žil střídavě v Německu, Belgii, Francii, Anglii, ve Švýcarsku a v Polsku. Postupně se stal vůdcem militantního křídla SDDSR, od roku1903 bolševiků. Za revoluce v roce 1905 se vrátil do Ruska, po její porážce žil znovu v exilu. V letech 1912 – 14 definitivně oddělil bolševické křídlo SDDSR od zbytku strany. Za 1. světové války byl v exilu ve Švýcarsku, po únorové revoluci v roce 1917 se vrátil do Ruska, zčásti jako německý agent, s cílem podlomit bojeschopnost ruské armády. Po nezdařeném pokusu o komunistický převrat v červenci 1917 uprchl do Finska, ale již v říjnu (listopadu) 1917 se podílel spolu s L. D. Trockým povstání v Petrohradě (Říjnová revoluce v Rusku), jež smetlo Prozatímní vládu. Lenin stanul v čele revoluční vlády rady lidových komisařů, jíž předsedal až do své smrti. Příměří s centrálními mocnostmi (brestlitevský mír) a pozemková reforma v roce 1918 byly ruským obyvatelstvem zčásti přijaty, ale pokus o komunistickou ekonomickou revoluci a současně vedení občanské války vedly koncem roku 1920 ke kolapsu ruské ekonomiky. Na jaře 1921 byl proto nucen souhlasit s odklonem od “válečného komunismu“ a se startem NEP (nové ekonomické politiky). Jeho nedobrý zdravotní stav se prudce zhoršoval, proto se od roku 1923 prakticky již neúčastnil politického života. K mýtům 20. stol. patří mj. teorie, že komunistickou totalitu nastolil až J. V. Stalin. Teorii, jejímž výsledkem byl totalitární systém, propracoval právě Lenin (významně přispěl L. D. Trockij) a současně ji uvedl do praxe (viz též leninismus), jak o tom svědčí likvidace politické opozice všech směrů i soukromého vlastnictví. Z díla: Materialismus a empiriokriticismus, Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu, Stát a revoluce.

22.4.1899 horoskop více...

Nabokov Vladimir Vladimirovič, * 22. 4. 1899, + 2. 7. 1977, americký prozaik ruského původu. Po říjnové revoluci žil v emigraci v Berlíně, poté v Paříži, od roku 1940 v USA. Autor lyrické poezie a zejm. expresionistických prozaických analýz stavů odcizení a problematiky asimilace ruských politických a intelektuálních emigrantů. Své první romány a novely psal pod pseudonymem Sirin (jméno ruského bájného ptáka) až do druhé světové války v ruštině (Mašeňka, Lužinova obrana, Pozvání na popravu, Hrdinský čin, Dar, Talent, český výbor Návrat); přiblížil se v nich k absurdní, orwellovské vizi evropské civilizace mezi A. Hitlerem a J. V. Stalinem. Od roku 1940 psal anglicky; proslavil se zejm. románem Lolita, alegorickým vyprávěním o psychologii moderní Ameriky. Přes všechny tragické rysy je Nabokov také mistrem parodické komiky (vliv N. V. Gogola, o němž napsal monografii), např. v románech Pnin nebo Pale Fire (Bledý oheň). Autor knihy vzpomínek Promluv, paměti.

22.4.1937 horoskop více...

Nicholson [nykolsn] Jack, * 22. 4. 1937, americký filmový herec, producent a režisér. Během 60. let se uplatnil jako herec, scenárista a producent v nízkorozpočtových filmech (Bezstarostná jízda). Od 70. let získával popularitu a uznání díky rolím životních ztroskotanců, vzdorujících společenským konvencím (Malé životní etudy, Povolání: reportér, Čínská čtvrť, Přelet nad kukaččím hnízdem – Oscar 1975, Zastavení na Missouri, Pošťák zvoní vždy dvakrát, Čest rodiny Prizziů, Jako nepoddajný plevel, Cena za něžnost – Oscar 1983) a démonickým postavám (Osvícení, Čarodějky z Eastwicku, Batman, Vlk). Příležitostně se věnuje také režii (Jeď, řekl, Utečeme na jih, Dva Jakeové).