![]() |
Úvodní strana |
| Wagner [vágner] Richard, * 22. 5. 1813, + 13. 2. 1883, německý skladatel a dirigent; byl reformátorem opery. V letech 1848 – 49 se účastnil revolučních událostí, pak žil převážně ve Švýcarsku (Curych, Luzern, Tribschen), ale i v Itálii (Benátky) a Francii (Paříž). V roce 1872 se usadil v Bayreuthu, kde dal v letech 1872 – 76 za podpory svých příznivců vybudovat operní divadlo Festspielhaus, v němž se dodnes pořádají festivaly jeho děl (Bayreuther Festspiele). Vytvořil koncepci hudebního dramatu (Gesamtkunstwerk), které má být vyváženou syntézou všech zúčastněných složek. Rozvinul melodickou složku (užití příznačných motivů, tak zv. „nekonečné melodie“), přinesl nové prvky v harmonii (zejména v opeře Tristan a Isolda), v instrumentaci (mohutný provozovací aparát, uplatnění dechových nástrojů, zejména lesních rohů a tub, tak zv. Wagnerovy tuby), nově řešil vztah hudby a slova. Libreta ke svým operám si psal sám; náměty čerpal zejména z mytologie a ze středověkých eposů. Opery: Víly, Zákaz lásky, Rienzi, Bludný Holanďan, Tannhäuser, Lohengrin, tetralogie Prsten Nibelungův (Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried, Soumrak bohů), Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští, Parsifal. Do ostatních oblastí hudební tvorby zasáhl výjimečně (Faustovská předehra, Siegfriedova idyla). Je autorem teoretických spisů (Umění a revoluce, Umělecké dílo budoucnosti, Opera a drama). Několikrát navštívil Čechy (Teplice, Mariánské Lázně, Praha aj.). |
| Doyle [dojl], sir Arthur Conan, * 22. 5. 1859, + 7. 7. 1930, anglický spisovatel. Autor románů a povídek s geniálním detektivem Sherlockem Holmesem, mistrem logické dedukce, a jeho bodrým přítelem dr. Watsonem, např. Studie v šarlatové, Pes baskervillský, Dobrodružství S. H., Návrat S. H. aj. Psal též historické romány a sci-fi (Ztracený svět). |
| Becher [bechr] Johannes Robert, * 22. 5. 1891, + 11. 10. 1958, německý lyrik, prozaik, dramatik a esejista. V letech 1954 – 58 ministr kultury bývalé NDR. Z revolučního expresionistického lyrika rozbíjejícího tradiční jazyk a syntax jako symbol zániku buržoazního světa se v antifašistické emigraci stal konvenčním básníkem didakticky působícím na masy. Představitel socialistického realismu; propagoval ho i teoreticky (Poetický princip). Česky vyšel román Loučení a též výbor z poezie pod názvem Bílý zázrak. |
| Závada Vilém, * 22. 5. 1905, + 30. 11. 1982, český básník. Tragický životní pocit vyjádřený chmurnou obrazností (Panychida, Siréna) překonal po roce 1945 vírou v lepší svět (Město světla, Jeden život). V pozdějších sbírkách se neubránil novým pocitům životní tíhy (Na prahu). |
| Olivier [olivje], sir Laurence, * 22. 5. 1907, + 11. 7. 1989, britský divadelní a filmový herec a režisér, manžel V. Leighové. Od roku 1937 působil v divadle Old Vic (1944 – 49 ředitel spolu s R. Richardsonem), 1955 – 61 člen Royal Shakespeare Company, 1963 – 73 ředitel National Theatre v Londýně (hrálo v budově Old Vic). Představitel zejm. shakespearovských rolí, které ztvárňoval na jevišti (Hamlet, Othello, Macbeth, Richard II., Coriolanus, Král Lear) i ve filmech (Jindřich V., Hamlet, Richard III. – též režie). Přestože těžištěm jeho herecké a režijní činnosti zůstalo divadlo, výrazné postavy vytvořil také ve filmových přepisech literárních a dramatických děl (Bouřlivé výšiny, Rebecca, Pýcha a předsudek, Lady Hamiltonová, Sestřička Carrie, Žebrácká opera, Princ a tanečnice, Pekelník, Komik, Tanec smrti). V roce 1979 získal Oscara za celoživotní přínos filmu. |
Ze současnosti 21/05 22/05 23/05 Úvodní strana | Poradna