Úvodní strana |
| Carlyle [kárlaj] Thomas, * 4. 12. 1795, + 4. 2. 1881, anglický esejista, historik a filozof skotského původu. Propagátor německé literatury (J. W. Goethe aj.) a filozofie (Jean Paul Friedrich Richter, J. G. Fichte) v anglosaském světě; ovlivnil amerického filozofa R. W. Emersona a jeho transcendentalismus. Kritizoval materialismus, utilitarismus a liberalismus, které nejsou schopny přinést lidem štěstí. Představitel krajně subjektivistického pojetí historie, stojícího na pomezí historiografie a beletristiky. Dějiny chápal jako drama lidských osudů, důraz kladl na vůli a aktivitu významných osobností – vykonavatelů Boží prozřetelnosti. Z díla: Olivier Cromwell, History of Friedrich II, called Frederick the Great (Dějiny Friedricha II., zvaného Friedrich Veliký), The French Revolution (Francouzská revoluce). Parodická fiktivní autobiografie Sartor Resartus (Přešitý krejčí) vytyčuje společenskou orientaci progresívního intelektuála 19. století. |
| Rilke Rainer Maria, vl. jm. René, * 4. 12. 1875, + 29. 12. 1926, německý básník, prozaik a dramatik; původem z Prahy, odkud po studiích v roce 1896 odešel. Hodně cestoval, žil v Paříži (mimo jiné tajemníkem sochaře A. Rodina), ve Švýcarsku aj. Jako jeden z významných německých lyriků silně ovlivnil moderní poezii. Působila na něj Praha, prožitky z Ruska, melodičnost slovanských písní a francouzský symbolismus. Rodné zemi věnoval sbírku básní Larenopfer (Obětina lárům, česky vyšel výbor Dech rodné země) a Dvě pražské povídky. Autor baladického cyklu básní Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka, subjektivně lyricky laděných. Vrcholy lyrické tvorby představují sbírky Kniha hodinek, Elegie z Duina a Sonety Orfeovi. Dominujícími tématy jeho tvorby jsou hledání Boha a existenciální problematika smrti jako součásti života. Lyricky laděný román v deníkové formě Zápisky Malta Lauridse Brigga líčí odcizené moderní velkoměsto Paříž. |
| Franco y Bahamonde [franko baamonde] Francisco, * 4. 12. 1892, + 20. 11. 1975, španělský politik. Po vzoru otce od roku 1907 voják z povolání. 1920 – 27 sloužil ve španělské cizinecké legii, 1934 generál, potlačil socialistické povstání v Asturii. 1935 – 36 náčelník generálního štábu a 1936 velitel na Kanárských ostrovech. V roce 1936 se zapojil do vojenského puče proti republikánské vládě, vůdce povstalců v občanské válce 1936 – 39, podporován Itálií a Německem. V roce 1936 generalissimus, v čele vlády povstalců, 1937 vůdce Falangy, 1938 šéf státu (jefe de Estado) a vůdce (caudillo). Zavedl autoritativní státní režim s podporou vyšší vojenské a církevní hierarchie. Za 2. světové války neutrální. V roce 1945 formálně zavedl občanská práva, 1947 vyhlásil katolickou monarchii a stal se doživotním regentem. Usiloval o průmyslový rozvoj, orientoval se na západní vyspělé státy. 1957 reorganizoval vládu, předseda vlády do roku 1973; zůstal i vrchním velitelem branných sil a šéfem Falangy. V roce 1969 určil svým nástupcem dnešního krále Juana Carlose. |
| Philipe [filip] Gérard, * 4. 12. 1922, + 25. 11. 1959, francouzský divadelní a filmový herec. Jako student práv byl objeven pro film režisérem Y. Allégretem. Během 50. let se stal jedním z nejpopulárnějších filmových herců díky postavám romantických hrdinů, které vytvořil zejména v kostýmních filmech (Fanfan Tulipán, Krásky noci, Velké manévry, Ďábel v těle) i v přepisech literárních děl (Věznice parmská, Červený a černý – podle Stendhala, Idiot, Hráč – podle F. M. Dostojevského, Nebezpečné známosti – podle Choderlose de Laclose, Pyšní – podle J.-P. Sartra). Velké úspěchy slavil také na jevišti (od roku 1951 člen Théâtre National Populaire), kde ztvárnil titulní role klasického repertoáru: Cid (P. Corneille), Ruy Blas (V. Hugo), Princ Homburský (H. von Kleist), Richard II. (W. Shakespeare). |
Ze současnosti 03/12 04/12 05/12 Úvodní strana | Poradna