Encyklopedie

Milton [miltn] John, * 9. 12. 1608, + 8. 11. 1674, anglický básník; dovršitel renesanční tradice. Zakladatel moderního eposu, mluvčí anglické revoluce (1640 – 60). Podnikl studijní cesty po Francii a Itálii. Po návratu stoupenec a rádce revolučního vůdce O. Cromwella a po popravě krále i jeho “sekretářem pro cizí jazyky“ s povinností obhajovat revoluci v zahraničí. Celkem napsal 25 anglických a latinských traktátů zabývajících se revolučními reformami a obhajujících svobodu tisku (Areopagitica), rozvod (The Doctrine and Discipline of Divorce – Doktrína a metoda rozvodu), popravu Karla I. (Tenure of Kings and Magistrates – Držitelské právo králů a vladařů), revoluci (Defensio pro populo Anglicano – Obrana anglického lidu), nedogmatické křesťanství (De doctrina Christiana – O křesťanském učení) nebo přednosti republikánského zřízení (The Ready and Easy Way to Establish a Free Commonwealth – Rychlá a snadná cesta, jak zřídit svobodnou republiku). V důsledku vysilující práce oslepl a po obnovení monarchie (1660) vytvořil v ústraní své největší dílo, epos Ztracený ráj, v němž spojil příběh o pádu člověka založený na nedogmaticky chápaném biblickém mýtu (zahrnuje podrobné líčení Satanovy vzpoury, která je mj. alegorií anglické revoluce) s reflexívní poezií, jež zachycuje mytologické postavy v psychologické hloubce (Satan, Eva), problematizující božskou autoritu, odpor proti ní i samotnou povahu zla (Satan). Vytvořil nový básnický obraz kosmu, jehož součásí jsou lidské srdce, rozum a obraznost. Další epos Ráj opět nabytý zpracovává biblický námět Kristova pokušení. Hrdinská tragédie Samson Agonistes (Samson bojující) čerpá ze Starého zákona a vytváří paralelu mezi hrdinovým osudem a básníkovou nezdolností v utrpení. Vedle epických a dramatických děl napsal Milton mnoho pozoruhodných lyrických básní v angličtině a latině (sonety, ódy, idyly L'Allegro, reflexívní básně Il Penseroso – Zamyšlený, elegie Lycidas).

9.12.1717 horoskop více...

Winckelmann [vinklman] Joachim Johann, * 9. 12. 1717, + 8. 6. 1768, německý estetik, historik umění a archeolog; byl představitelem německého klasicismu. Kladl důraz na řecké pojetí krásy, jehož hlavní rysy viděl ve vznešenosti a klidu; kulturu demokratických Athén považoval za ideál (na rozdíl od tehdejší klasicistní orientace na dobu římskou). V dějinách umění zdůrazňoval vývoj stylů; zabýval se vlivem klimatických, sociálních a politických faktorů na uměleckou tvorbu. Z díla: Geschichte der Kunst des Altertums (Dějiny umění starověku). Byl zavražděn.

9.12.1862 horoskop více...

Kovařovic Karel, * 9. 12. 1862, + 6. 12. 1920, český skladatel a dirigent; v letech 1890 – 1900 učitel a ředitel Pivodovy pěvecké školy v Praze. 1900 – 20 dirigent, dramaturg a šéf opery Národního divadla v Praze, kde vytvořil nový soubor a dosáhl mimořádné reprodukční úrovně. V Národním divadle uvedl 27 premiér českých oper (mimo jiné i 1901 Dvořákovu Rusalku), uspořádal 23 velkých operních cyklů. Z díla mají dobový význam zejména opery (Psohlavci, Na Starém bělidle), dále psal balety, orchestrální, komorní a vokální skladby.

9.12.1931 horoskop více...

Smoljak Ladislav, * 9. 12. 1931, český režisér, herec a scenárista. V roce 1967 se podílel na založení Divadla Járy Cimrmana, kde působí autorsky a herecky (Vyšetřování ztráty třídní knihy aj.). Řadu her napsal se Z. Svěrákem (Akt, Vražda v salónním coupé, Němý Bobeš, Posel z Liptákova, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Záskok), které rovněž režíroval. Autor filmových scénářů (Jáchyme, hoď ho do stroje!, Na samotě u lesa) a režisér filmů (např. Vrchní, prchni!, Jára Cimrman, ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný, Nejistá sezóna).