|
|
| Úvodní strana |
| Fragner Jaroslav, * 25. 12. 1898, + 3. 1. 1967, český architekt, návrhář nábytku a malíř; profesor, 1954 – 58 rektor na Akademii múzických umění v Praze. Od roku 1922 člen Devětsilu, od 1931 Spolku výtvarných umělců Mánes. Významný představitel československého funkcionalismu a moderního klasicismu, příslušník “puristické čtyřky“. První plány navrhoval v duchu purismu, usilujícího o formální čistotu kubismu (návrh divadla v Olomouci, realizace dětského domu v Mukačevě). Na přelomu 20. a 30. let se podílel s J. Krejcarem na návrzích řady funkcionalistických rodinných domků v Praze, Kolíně, Kostelci nad Černými lesy. Vrcholnými díly funkcionalismu jsou realizace jeho návrhů průmyslových objektů (elektrárna ESSO v Kolíně, továrny v Dolních Měcholupech a v Libni v Praze, prodejna firmy Auto Tatra v Kolíně). Ve 40. letech se jeho pojetí stalo konzervativnější; věnoval se zejm. rekonstrukcím památkových objektů (Karolinum, Pražský hrad, Betlémská kaple). |
| Horáková Milada, * 25. 12. 1901, + 27. 6. 1950, česká právnička a politička. Od roku 1927 pracovnice Ústředního sociálního úřadu, od 1929 členka a funkcionářka národně socialistické strany. Za 2. světové války činná v domácím odboji; 1940 – 45 v nacistických žalářích. Od roku 1945 členka ústředního výboru národně socialistické strany, předsedkyně Rady československých žen a poslankyně Národního shromáždění; po únorovém převratu 1948 odešla z politického života (10. 3. 1948 se vzdala mandátu). V září 1949 v souvislosti s komunistickými protidemokratickými represemi byla zatčena a obviněna z velezrady a špionáže. V červnu 1950 v zinscenovaném procesu (s tzv. skupinou dr. Horákové) odsouzena k trestu smrti a popravena. Rozsudek vyvolal rozhořčené protesty demokratické veřejnosti celého světa; zrušen 1968, k soudní rehabilitaci došlo až 1990. |
| as-Sádát Anwar, * 25. 12. 1918, + 6. 10. 1981, egyptský prezident. Za 2. světové války sympatizoval s mocnostmi Osy. 1952 – 56 člen Revoluční rady, 1957 – 61 předseda Národního svazu, 1961 – 69 předseda Národního shromáždění, 1962 – 64 člen prezidentské rady, 1964 – 67, 1969 – 70 viceprezident. 1970 – 81 prezident. 1973 – 74, 1980 – 81 předseda vlády. Opustil Násirovu linii socialistické orientace Egypta a vyhlásil program hospodářské liberalizace; orientoval se na USA. Upevnil mezinárodní pozici Egypta v říjnové válce 1973. V roce 1977 zahájil návštěvou Izraele mírový proces, jenž vyvrcholil v campdavidských smlouvách v roce 1978. Jeho politika vedla k izolaci Egypta v arabském světě, k jeho vyloučení z Ligy arabských států a k aktivizaci vnitřní opozice. Nobelova cena míru v roce 1979 (spolu s M. Beginem). Zavražděn islámskými extremisty. |
Ze současnosti 24/12 25/12 26/12 Úvodní strana | Poradna
